20. 01. 2009 - Ajanta, Ellora

29. 05. 2018

20. 01. 2009 rano snidame, naposledy v nasem suprovem hotylku. Balime a vyrazime na cestu. Vime, ze bude dlouha. S Pushkaru busem do Ajmeru, tam tuk tukem na vlakac. Zjistujeme, ze vlak jede do Ratlam ve 13.20, pak je potreba presednout na jiny vlak do Indore. Vlak do Ratlamu ma male zpozdeni, tak jako vsechny vlaky v Indii. Usedame na sva mista. Vedle nas si svoje veci rozbaluje indicka rodinka. Maji toho strasne moc, tasky, krabice, plechovky... Vypadaji mile. Nevim, jak jsme se s nema zkamaradili, ale na jedne zastavce kupuji caj a davaji nam oba kalisky, moc prijemne. Vlakem jedeme asi 8 hodin. Kolem osme rodinka vytahuje velkou veceri pripravenou doma. Deda chysta na papirovy talir placky, do papirove misticky cizrnu v omacce a podava nam talir, ze si to mame snist. Neda se to odmitnout. Na taliri jeste pribude lime pickle, nejake osmazene kousky, sladke kostky... Proste se mame jako prasata v zite. Jsou to asi prvni normalni lidi, ktere v Indii potkavame. Strasne bych se jim chtela odvdecit, ale neni jak. Rodinka jede do Indore stejne jako my. Tak nam jeste pomaha a radi pri prestupu z vlaku do vlaku. Z Ratlamu do Indore jedeme jeste 3 hodiny. Na nadrazi Indore se loucime s rodinou a my jdeme zjistovat, zda nam neco jede dal do Jalgaonu. Hruza, je to ten vlak, kterym jsme prijeli a ktery prave ted odjizdi. Sme to ale trubky, vubec nas nenapadlo, ze by to mohlo jet dal. A tak nas ceka par hodin na nadrazi na perone. Je 1.30 v noci a zjistili jsme, ze by mel jet nejaky autobus v 5 rano. Na vlak bychom museli cekat do 9. A tak pokladame batohy a skladame hlavy na perone v Indore jako mistni indicti bezdomovci... 

21.01.2009 Po ctvrte rano se presouvame na autobusove nadrazi a hledame nas bus. Doptame se a pred patou ranni nastupujeme do rachotiny, ktera by u nas byla vyrazena z provozu jiz nekolik desitek let. Taky je to kruta jizda. Hrbolate silnice, rachotici autobus, jedeme 6 hodin neznamo kam. Do Jalgaonu pry nic primo nejede. Autobus nas vyplivne v Shirpuru a my doufame, ze nam neco pojede dal. Mistni rikaji, ze 12.00. Po treti hodine odpoledni jsme konecne v Jalgaonu. 
Tuk tukem se nechavame odvezt do hotelu Plaza, kde od hoteliera dostavame cenne informace a jdeme na vybornou veceri.

22.01.2009 Ranni bus v 7 hodin nas odvazi do Ajanty. Jedna se o budhisticke chramy vytesane ve skalach, je to opravdu nadhera. Je tu neskutecny klid a pohoda, slunce pari a my se chladime v jednotlivych jeskynich. Mrknete na fotky, k tomu totiz neni, co dodavat.
Z Ajanty jedeme autobusem do Aurangabadu, ubytovavame se v hotelu Pushpak, tentokrat je to uz trochu drazsi (Rs 350). Ale Peta ma konecne pokoj s oknem (trochu s tim tady zlobi :-). Rozhrnujeme zaves a otvira se nam prekrasny vyhled na hromadu odpadku navrsenych u opryskane zdi. Priste bych radsi prosila kobku bez okna :-) Pokoj smrdi a je hrozne spinavy. A tak zapalujem vonne tycinky a jdeme na vlakove nadrazi zabookovat jizdenku do Bombaje. Vlak nam jede 23. v 11 v noci.

23.01.2009 Dnesni den jsme zasvetili navsteve dalsich jeskyni a chramu, misto zvane Ellora. Byl to opet zazitek. Jeskyne sice trochu podobne tem v Ajante, ale nachazi se tu obrovsky chram Kailas Temple, ktery opravdu stal za to. Obrovske prostorem, prekrasne vyzdobou, proste neco nepopsatelneho. Necham radsi mluvit fotky. Na nasi ceste potkavame spoustu cestovatelu. Je to super popovidat, kde kdo byl, ziskat zkusenosti a taky nejake predat. Je to parada. Jsem moooc vdecna tomu, ze mluvim anglicky. Ted prave cekame na nas nocni vlak do Bombaje a ceka nas par dni cesty na jih do Keraly. Vlakem (8 hod.), letadlem (1.5 hod.) a pak zase vlakem (10 hod.). Plus samozrejme cekani, presuny a za predpokladu, ze vse klapne. Rikame tomu bydlet v kalhotech.
Nas vlak ma hodinove zpozdeni, coz nas vubec neprekvapuje. Ale kdyz konecne vlak prijede, prekvapuje nas, kolik lidi se hrne do naseho vagonu. Vypada to na nejaky omyl. Ve vagonu S5 je mnohem vice lidi nez luzek. Nekteri mavaji jizdenkami z nadazi, nekteri papiry vytisknutymi z internetu. Nastava boj o mista. My uspesne vybojovavame ty nase - nebylo to jednoduche a chvili to trvalo. Ale nikdo nezranen. Rozbalujeme spacaky a na par hodin "usiname".