19. 03. 2009 - jizni Thajsko - pokracovani

29. 05. 2018

19. 03. 2009 Dopoledne relaxujeme, na obed vyrazime do Thong Saly, na nas oblibeny Food Market. Jedeme na vylet na plaz Haad Rin. Je to nejpopularnejsi, ale take nejturistictejsi a nejdrazsi plaz. Cestou je nutne zdolat nekolik stoupani a klesani, pripominame si take misto, kde jsme se pred tremi roly vybourali na motorce. Jedeme opatrne, aby se minulost neopakovala, ale motorky mame dobre (podstatne lepsi nez minule - vyvoj) a vsechny kopce zdolavame bez jakychkoli problemu. Plaz je nadherna, bily pisek, more krasne ciste, celkem velke vlny. Rochnime se a vubec se nam nechce z vody. A pak uvidime o kousek dal jet ski (motorovy vodni skutr), dve si hned pujcujeme a ja s Petou si jdeme zaradit. Nikdy predtim jsem na jet ski nejela a je to uplne bozi zazitek. Chvili mam pocit, ze chci bydlet u more a vlastnit jet ski. Wow! (Doporucuji vyzkouset. Je az neuveritelne, kde se bere v tomto pomerne malem stroji, takova sila. Pohybem malinke packy coby plynem, zpusobite neuveritelne zrychleni stroje pod vami. Je potreba se opravdu pevne drzet. Samozrejme vlny si delaji co chteji a nerovnost "vozovky" je absolutne nevypocitatelna. Brzdy chybi, ale budiz utechou, ze pri nejhorsim bourate do vody.) Dnes nam slunicko ukazuje svoji silu. Pere bez prestavky. Mamka s tatkem se mazou, schovavaji do stinu, ale i tak kuze cervena. Cely tyden se nam podarilo ubranit se a nespalit se. Dnes ale slunci neunikneme. Ja a Peta jsme v pohode, mamka s tatkem to ale trochu odskakali. Cestou jeste navstevujeme chram v kopci, kde je nadherny vyhled na more a sousedni ostrov Ko Samui. Zrovna zde probiha retreat a zucastneni (vsichni cizinci) se pohybuji bez hlesu a pusobi jako by byli v tranzu. Vypadali dost divne a neprirozene. Bylo zakazano s nimi rozmlouvat. Ale chram to byl pekny, cely komplex byl "roztrouseny" v kopci mezi stromy. Vecer travime poklidne na resortu, domlouvame si dopravu na rano do pristavu.

20. 03. 2009 V 6.30 na nas jiz ceka Thajka v jeepu a veze nas do Thong Saly na lod. Kolem desate jsme v Don Saku a tentokrat nas potkava stesti. Do Nakhon Si Thammarat, kam mame namireno, jede primo minibus. Kolem poledne jsme na miste. Ja s Petou jsme tu jiz byli. Docela si to tu pamatujeme. Ubytovavame se v hotelu Thai, kde nam otviraji dvere portyri, odnaseji zavazadla. Presne jako pred tremi lety. Nakhon Si Thammarat je mesto, kam nejezdi moc turistu, a proto je jeste nezkazene. Balzam na turistovu dusicku. Jsou zde i neskutecne nizke ceny a to i pro nas. Pokoj v luxusnim hotelu s vetrakem za 300, s klimatizaci za 370 Bahtu (cca 220 Kc). Ve zbylem odpoledni courame mestem, ochutnavame satvu z cukrove trtiny, sbirame informace na informacnim centru a navstevujeme chram Wat Mahatmat. Skoda jen, ze uz je velka cast chramu zavrena. Mesto Nakhon, jak mu Thajci zkracene rikaji, ma opravdu zvlastni atmosferu. Vsichni se nam snazi pomoct, smeji se na nas, mluvi na nas thajsky, protoze anglicky tu mluvi malokdo, a nekteri ziraji. Jsme pro ne trochu exoti. Nejsou tu na belochy tolik zvykli. Pri odpolednim vylete po meste jsme mijeli kavarnu, odkud nadherne vonela kava. V Thajsku se kava moc nepije. A kdyz ano, je to instantni Nescafe, tak tri lzicky do maleho hrnku. Z kavarny sla vsak neodolatelna vune, a tak jsme zasli na salek kavy. Pry to bylo super (nemuzu posoudit, kavu nepiju). Cerstve namleta kava, priprava z kafe masiny. Kavarna byla i moc pekne zarizena a dekorovana. Behem nasi navstevy k nam prisla mlada Thajka (po chvili jsme se dozvedeli, ze je to majitelka). Vitala nas v Thajsku a ptala se, odkud jsme. Kdyz jsme rekli, ze z CR, okamzite reagovala: Prague. A ukazovala na protejsi stenu, kterou zdobily ctyri obrazky Prahy. Neskutesne. Jestli jsme tomu dobre rozumeli, tak jeji stryc zije v Praze. Neskutecna nahoda. A tak jsme udelali jeste par fotek, protoze to se vic nez nabizelo. Jak je ten svet maly. Vecere probehla v cinske restauraci.

21. 03. 2009 V planu byla navsteva vesnice v narodnim parku, ale pocasi nam nepralo. Skoro cely den lilo jako z konve. Sli jsme se opet podivat do chramu, ktery jiz byl dnes otevreny. Vylezli jsme do ochozu stupy, videli skupinu Thajcu, kteri rozmotavali dlouhou zloutou latku a nad hlavami ji vnaseli do chramu. Konecne jsme take nasli dalsi atrakci, a to stredisko loutkoveho stinoveho divadla. Nechali jsme se tam zavezt taxikem v podobe motorky. Na kazde motorce jsme jeli tri. Ridic + my dva a ridic + mamka s tatkem. Loutkove stinove divadlo bylo moc zajimavym zazitkem. Ja osobne jsme nic takoveho pred tim nevidela. Navstivili jsme muzeum s loutkami ruzne starymi a ruznehopuvodu. Pak nam bylo ukazano muzeum starozitnosti, v podstate kdejake harampadi. A pak nas pani s pomerne slusnou anglictinou zavedla do dilny, kde se loutky vyrabeji. A tak jsme videli tri typy loutek - na tluste kuzi s chlupy na rubu, ktere se vesi na zed jako obrazy, na velmi tenke kuzi, ktere se davaji pod sklo a ramuji, a pak loutky na stredne tluste kuzi, se kterymi se hraje stinove divadlo. Loutka se nejdrive nakresli, vyreze a tento vzor je pak pouzivan dale k vyrobe dalich loutek. Vzor se prestrika sprejem na novou kuzi a opet se vyrezava, nozikem nebo malym hrotem, vzdy na drevenem spalku. Pak se loutka barvi z obou stran. Praskove barvy se michaji s vodou a whisky. Pote se cela loutka lakuje, aby barvy nezasly.
Kvuli silnemu desti se vracime na hotel, jdeme si na obed, ale do vesnice neodjizdime. Nemelo by to cenu. Jako nahradni program volime znovu loutkove divadlo, kde pro nas hraji ctvrthodinove predstaveni. Je to docela sranda. Velice moderni motivy, ktere by clovek opravdu necekal. (Loutky vede starsi pan, ktery se tomuto divadlu venuje od svych 15 - ti let. Je jeden z nejlepsich v tomto oboru na svete. Ted uz po svete nejezdi a odpociva v tomto muzeu.) Konecne prestava prset a my se courame mestem. Po ceste narazime na restauraci, kde pripravuji takoveho velkeho zivocicha. Jak jsme se pozdeji dozvedeli, je to neco jako morsky skorpion. Nikdo nam ale anglicky nebyl schopen rict, co je to doopravdy. Proste neodolame a musime to zkusit. Celeho zivocicha nejprve griluji, pak z nej vyjimaji telo a nohy a rozrezavaji spodni cast krunyre, pod kterym je spousta kulicek, vypada to jako jikry. Pote to pripravuji jako salata je to vynikajici. Jikry jsou tuzsi a velmi syte. Cestou zpet prichazime na neco jako festival. Vsude spousta stanku s uplne vsim a velke podium s kde se stridaji kapely. A kdyz uz jsme v ochutnavani neceho neznameho, kupujeme pytlik brouku a cervu a bezhlave se do toho vrhame. Zacatek je hrozny, ale kdyz si clovek uvedomi, ze jsou to jenom predsudky, chrousta cerva, larvu, kobylku jako kus chleba. Dokonce i mamka snedla cerva, coz mi tedy opravdu vyrazilo dech. Byl to krasny den samych novych zazitku.

Foto - do kazdeho chramu je treba se zout
Foto - kdo pouhym hlazenim rozezni tento gong, ten ....... 
Foto - vrchol chramu Wat Mahatmat je ze zlata. Celkem 600 kg.
Foto - predchudce mobilu Ericsson
Foto - setkani dvou kultur. Vousate a te normalni :o)
Brouci smazeni - cervi chutnaji podobne jako skvarek / larvy by se daji prirovnat ke skvareckum s tenkou slupkou, plneny bramborou / cikady a kobylky chutnaji trochu jako smazene seno a je to dost suche. Asi by to chtelo kecup. Nejoblibenejsi u mistnich byly larvy.

22. 03. 2009 Chystame se na cestu zpet. Rano si jeste uzivame na mistnim trhu, cajicek (priprava) a pak se balime, jdeme si na posledni kavu do nasi kavarny JE a loucime se s krasnym neturistickym mestem Nakhon Si Thammarat. Peta jeste kupuje na trhu velky dreveny hmozdir na salat, velkou wok panev a v zelezarstvi klasicky asijsky plynovy horak (to se to bude doma kuchtit :o). Mamka veze zavazadla riksou na nadrazi. V 13.00 odjizdime vlakem do Surat Thani. Zde mame tri hodiny nez nam jede vlak do Bangkoku. Tedy to jsme si jen mysleli, ze tri hodiny. Cekame na lavickach na perone, venku leje jako z konve, v tom prichazi zamestnanec nadrazi k tabuli a pise nani zpozdeni naseho vlaku. A zpozdeni je poradne, trihodinove. Stejny clovek pote v pravidelnych intervalech pristupujde k tabuli a maze a pepisuje zpozdeni ruznych vlaku. Takovou vetsi zahadou je to, ze tento typek neumi vubec pocitat, casy nesedi, a tak se k nemu obraci oci vsech turistu a cestujicich a mam pocit, ze nikdo na tomto nadrazi presne nevi, kdy odjizdi jejich vlak. Po skoro ctyrhodinovem zpozdeni nasedame do naseho vagonu a opoustime Surat Thani smer Bangkok.

23. 03. 2009 Cesta je prijemna, mirumilovna, akorat vedro nas trochu nici. Po poledni prijizdime do Bangkoku. Opet ve velkem meste. Ja s Petou se jdeme ubytovat do cinskeho hotelu blizko nadrazi. Mamka s tatkem nas nasleduji, aby si u nas na pokoji nechali zavazadla. A tak se snazime Cinance vysvetlit, ze jsme sice ctyri, ale pokoj chceme jen pro dva. Stejne si myslim, ze to nepochopila, protoze za 1. neumi ani sluvko anglicky a za 2. lita asi dva metry nad zemi (duchem). Hlavni ale je, ze platime za dva. Mamka, tatka a Peta vyrazi jeste do ulic Bangkoku do cinske ctvrti, ja zustavam na hotelu, protoze jsem rano snedla sticky rice na sladko v bananovem listu a asi to zrovna uz nebylo v nejlepsi kondici a me utroby se s tim holt nevyrovnaly. Rodicum tedy jeste poslednich par hodin predvadim, jake to je, oni totiz za celych 14 dni vyvazli bez jakychkoli potizi a domu si odvazi zpet igelitku prasku. Tedy ja jim jeste zabavuji jedno baleni endiaronu, kdyz se tak na sebe divam. Kolem pate si mamka s tatkou davaji u nas na hotelu sprchu, delaji ze sebe zase lidi a pak kombinaci autobusu a taxika jedeme na letiste. Peta je stastny, protoze nakoupil vse, co mel v  umyslu a odesila letadlem velky skoro 20 kg balik s horakem, panvi wok, hmozdirem a spoustou dalsich drobnosti, malickosti a vychytavek, ktere u nas nekoupime. Loucime se s mamkou a tatkem. Doufam, ze to pro ne byla nevsedni dovolena a ze je to moc nevycerpalo :-)

Foto - zivot v Bankoku
Foto - ochrance
Foto - na tohoto turistu bylo teplo prilis velke. Sacek s ledem to vyresil.
Foto - vlakove nadrazi v Bankoku
Foto - prevoz pres reku, prevoznik - Ayutthaya
Foto - jak rostou orisky kesu
Foto - A NA NAS lesni
Foto - ostrov pod ochranou
Foto - tudy se neprotahnu
Foto - plovouci grill v Bankoku

24. 03. 2009 A nas posledni den v Thajsku. Je mi trochu smutno, protoze Thajsko mam opravdu rada. Ale na druhou stranu se uz tesim na dalsi dobrodruzstvi. V Bangkoku jeste navstevuji dental hospital, kde mi pani doktorka vytahuje stehy. Rany se zahojily, vse vypada dobre. Pak jeste posledni plavba lodi, vylet na Khao San, kde si vymenuji knizku, na internet, nakoupit par veci do zasoby, ktere v Indii nejsou k sehnani a autobusem na letiste. Posledni minuty civilizace, v 21.10 odletame. Letadlo je takovou prvni pripravou na Indii. Je plne Indu a je hodne znatelne, jak si to krasne a ciste Thajky "uzivaji". Indove se samozrejme chovaji jako doma, a tak kdyz opoustime letadlo, vypada to, jako kdybychom opousteli skladku odpadku. Bordel na n-tou a samozrejme vsichni chteji byt z letadla prvni venku. Letiste v Chennai nas nevita nicim, co by bylo nutne komentovat. Mozna krome nahanecu, taxikaru a tuktukaru, kteri jsou obzvlaste doterni. Zatimco Chennai mesto nas vita neskutecnou spinou a chaosem. V podstate to take neni nic, by bylo nutne zminovat, ale me to proste opet sokuje. Vsude hromady odpadku, spina, bezdomovci valejici se po ulicich, kravy, troubeni aut a tuk tuku... Oh yeah! Taxikem se nechavame odvezt do mesta a do nejakeho levneho hotelu. Nemuzu nejak tomu vsemu verit. V hotelu na zemi pred recepci spi recepcni (na zemi na proutene rohozi, prikyty prosteradlem), ktereho budime. Registrujeme se a jdeme bydlet. Ou ou ou. Nechci to vlastne popisovat. Proste jsme zpet v Indii se vsim vsudy. Nic nefunguje, vse je provizorni, svaby, plivance na zdi. Chci rychle usnout...