17.06.2009 - Malajsie - Borneo

20. 06. 2018

17.06.2009 Mraziva noc. Takto preklimatizovana jsem jiz dlouho nebyla. V 5.00 rano nas autobus vysazuje uprostred Kuala Lumpur, takova rana, z mrazu primo do tropickeho vedra, utirame rampouchy od nosu a jdeme si na teply caj. Svoji rymy se v Malajsii uz asi nezbavim. Nechavame si batohy v uschovne a vyrazime na indickou ambasadu. Potrebujeme vyridit viza, protoze domu poletime pres Delhi. Snad to vse dobre dopadne. Vypisujeme formulare. Tyden bude trvat, nez prijde overeni z nasi zeme, pak bychom mohli viza dostat behem dvou dnu. Dokonce i pasy nam byly ponechany, takze muzeme na Borneo a do Singapuru. Odpoledne se autobusem presouvame na letiste. V 18.15 odletame s AirAsia do Sibu na Borneo. Let trva dve hodiny. Z maleho letiste v Sibu jedeme taxikem do centra a hledame hotel. Tyto momenty nemam moc rada. Clovek nevi co a jak, lidi kolem nemluvi anglicky, je tma, proste zmatek. Ale prece jen potkavame pana, ktery nam radi. Nachazime levny hotel za 25 ringitu. Jiz z venku je jasne, k cemu predevsim tento hotel slouzi. Celkove jsme v nejake lehci ctvrti :-) Hotel je levny a taky to tomu odpovida, mame peti centimetroveho spolubydliciho Svaba. Uz zas si pripadam jako v Indii. Hura! Zase nejake vzruso. Jdeme na nejblizsi trznici a kupujeme sladkovodni dravou rybu. Byla grilovana, trochu tucnejsi, ale vyborna. Pri pohledu na jeji zuby cloveka potesilo, ze ona byla na taliri a my jsme drzeli pribory. Chci v pokoji otevrit okna a vyvetrat. Odhrnu zaves a hledim na drevenou desku, kterou je dira po oknu zatlucena. Usiname v zatuchlem pokoji. Zitra rano pojedeme lodi do Belagy. 
Foto - Kuala Lumpur, zivot taxi, dum v ulici, delivery, na okraji mesta, 
Foto - svet z vysky, nad mraky,  zapad slunce, v letadle

18.06.2009 Noc byla horka a kratka. Vstavame ve 4 a jdeme do pristavu. Podle pani recepcni lod do Belagy odjizdi v 5. Jdeme podel reky a hledame pristav, odkud jede nase lod. Ptame se kolemjdoucich, ale ti nevi. Dalsi nam radi, at jdeme jeste dal, dalsi drouti hlavou. Nevim, co si mam myslet. Jezdi odsud vubec nejake lode? Pak prichazime k velkemu terminalu, ale ten je zavreny. Vzdavame to a jdeme si na caj. A tam se konecne dozvidame, jak to je. Prvni lod jede v 5.45, ale jede jen do Kapitu. Do Belagy musime v Kapitu presednout na jinou lod. Je to docela haluz. Velka klimatizovana lod, ktera urazi 130 km za 2.5 hodiny. Reka je hneda jak Teh tarik (caj s mlekem). V Kapitu musime prejit na jine molo, kde se dovidame, ze lode do Belagy ted nejezdi, je pry malo vody. No, skoda, ze jsme se k teto informaci nedostali jiz drive. Musime rychle zmenit plan. Nasedame opet na lod a hura zpet do Sibu. Peta voli jizdu na strese lodi (par zaberu pobrezi, na strese bylo celkem hic). Ja si tento vetrny zazitek nechavam ujit. Kolem poledne jsme opet v Sibu. Taxik nas veze na nadrazi a tam nasedame do autobusu smer Bintulu. Odsud by mely jezdit dzipy do nasi vysnene Belagy. Ale nic neni jednoduche. O pul seste vecer jsme v Bintulu a je jasne, ze tu musime stravit noc. Nachazime velmi prijemny hotel. Ne moc drahy, ale cisty a dokonce s fungujici klimatizaci. Jeste mame splnit posledni ukol, a to zjisti, jak se tedy zitra dostaneme dal. Je to komplikovane. Lide se nam snazi radit rukama nohama, nic z toho ale neni moc presvedcive. Je to takova bezmoc. Skoro mi to prijde, ze je ta Belaga nekde na konci sveta. Nakonec vyuzivame pomoci taxikare, ktery nam dal cislo na nekoho, kdo pry do Belagy jezdi. Volam mu (tel. 0198858657), kupodivu mluvi lamane anglicky. Domlouvame se na zitrku. Ma nas vyzvednout na hotelu v jednu hodinu odpoledne. A tak jsme moc zvedavi, jak tohle dopadne.
Foto - pristaviste v Kapitu, pohled ze strechy lodi, Sibu nas vita, vytezene drevo se svazi i po rece,

19.06.2009 Moc me bavi takova dobrodruzstvi, kdy clovek nevi, co se bude dit za dalsich 5 minut. Obzvlaste vzrusujici jsou neprobadana mista, kam nejezdi moc turistu a jsou tim padem vice nedotcena. Na takovychto mistech clovek nejlepe pozna mistni kulturu. Belaga se jevi presne jako jedno z techto mist. Kolem poledne si davame obed v restauraci naseho hotelu. Jsme tu jedini turiste, takze pokud pro nas domluveny odvoz prijede, urcite nas neprehledne. O pul jedne prichazi ke stolu pan a pta se, jestli jedeme do Belagy a ukazuje na svuj jeep. Klaplo to, nemuzu tomu skoro uverit. Nasedame do klimatizovaneho jeepu a jede se do dzungle. Pan se jmenuje Akeh, bydli v Belaze a do Bintulu a zpet jezdi temer kazdy den. Vozi lidi, a kdyz ma misto v jeepu, veze ruzne zbozi jako pivo, pytle s ryzi, vodu atd. V Bintulu si krome nakupu vyrizuje dalsi veci, zastavujeme napr. v servisu, aby mu tam opravili kolo, jeste zastavujeme na dalsim miste a neco se naklada. Proste vyuzit jeep co nejlepe. Prvni cast cesty je po normalni silnici. Asi po hodine a pul vsak sjizdime na hlinenou cestu, ktera vede az do Belagy. Krajina je tu docela zajimava, ale hodne znicena. Ve velkem se tu tezi drevo. Po vytezeni zbydou bud puste strane, ktere podlehaji erozi, vetsina ploch je vsakosazena palmami, z jejichz plodu se lisuje palmovy olej a z toho se pak take dela bionafta. Drevo se tezi neustale, a tak tudy projizdeji nepretrzite nalozene nakladaky kmeny stromu. Nakladaky jezdi rychle a pravidla na teto ceste jsou uplne jina nez na bezne silnici. Sipky podel cesty vzdy pred horizontem nebo zatackou ukazuji, zda mate jet vlevo nebo vpravo. Pokud to dodrzite, tak vyritivsi se nezadrzitelna masa zeleza a dreva vas mine. Nez nam to Akeh vysvetlil, prozili jsme si par adrenalinovych momentu, kdy se proti nam vzdy vyritil nakladak, jednou z leve, podruhe z prave strany, a my jsme nechapali, jak to, ze se nesrazi. Cesta ubehla rychle, zastavili jsme u maleho stanku, kde byl na bananovych listech polozena a stazena z kuze mrtva srna. Nekdo z vesnice byl na lovu, ulovil a ted prodaval divocinu u silnice. Akeh koupil celou zadni nohu a jelo se dal. V 18.30 jsme dorazili do Belagy (Belaga v dali). Male mestecko uprostred dzungle, daleko od civilizace. Je to jedno z tech mist, ktere me uchvatilo na prvni pohled. Ubytovali jsme se v hotelu Belaga za 30 ringitu a sli jsme zjisti moznosti vyletu do dzungle. Meli jsme dve nabidky, pricemz jedna z nich byla hodne predrazena. Zvolili jsme tedy druhou nabidku pana Daniela z Daniel's Corner. Nabidl nam dva dny a dve noci zahrnujici vse za 520 ringitu. Nebylo to zrovna nejmin, ale nekdy se holt za dobrodruzstvi musi zaplatit. Jinak se dal dostat neda. Dali jsme si veceri v jedne z mnoha rodinnych restauraci, kde si k nam prisedl majitel. Umel anglicky a byli jsme moc prekvapeni, kolik toho vedel o Evrope a celkove o ruyznych vecech. Sectely pan. Vecer jsme zakoncili dvema sklenicemi Teh-o-ais, coz je silny cerny caj s cukrem a ledem. Je vynikajici. Nekdy ale zpusobi to, ze je jedna hodina v noci a ja nezastavitelne pisu do denicku. Zastavit se to da pouze nucene, coz musim udelat prave ted, abych zitra v dzungli neprospala orangutana. Dobrou noc.

20.06.2009  Tesime se na dobrodruzstvi, ale trochu se i bojime (nudy?). Vubec totiz neni jasne, co nas ceka. V 7.30 mame sraz s Danielem, ktery nas predava pruvodci Husseinovi. Daniel sam odjizdi nekam pryc, jinak by nam delal pruvodce on sam. Coz si tedy moc nedokazu predstavit. Pro takoveho "velkeho pana" musi byt totiz pohyb dzungli nesmirnou namahou a utrpenim. Inu, Hussein si nas bere do svych rukou, davame si sraz v 9.15 na nasem hotelu. Jdeme se sbalit, cestou jeste nakupujeme darky pro domorodce (bonbony, kavu, tabak, susenky). Mezitim potkavame Husseina, ktery mava malou igelitkou a komentuje to velmi chabou anglictinou. Vyrozumeme, ze je to obed pro nas. Uf, to bude narocne. Kdyz jsme se Daniela ptali, jestli pruvodce mluvi anglicky, byla to samozrejmost. Kdyz u nas na pokoji Hussein klepe jiz v 8.15 a opet mava cernou igitkou "lunch, lunch", pomalu nam zacina dochazet, ze o anglictine nemuze byt vubec rec. Nejenom ze Husseinovi chybi anglictina, navic nema vubec zadny pojem o case. A tak urychlene opoustime hotel a nasledujeme naseho pruvodce. Nerada neco nekomu vytykam, ale tohle se neda nezminit. Jit za Husseinem je jako jit za otevrenou zumpou. Ten pan je urcite hodny, vse mysli dobre, ale smrdi udesne. Prevazi nas na lodce na druhy breh a vyrazime do dzungle. Je to docela prijemna prochazka, jde se lesem, takze jsme kryti pred rovnikovym sluncem. Vedro je ale poradne, vypadam, jak kdybych se prave vykoupala. Hussein pali jedno cigaro od druheho a Peta vuni horiciho tabaku hodnoti velmi pozitivne. Alespon to trochu zastini oder pruvodce sameho.  Asi po dvou hodinach prichazime do vesnice Nomadu. Vesnice je liduprazdna. Z lesa vychazi pani, prave po koupeliv potoce, kolem sebe ma omotany kus latky, je bosa, ruce ma kompletne potetovane az po lokty a v usnich laluccich velke diry. Ty potetovane ruce musi mit neco spolecneho s mistni tradici, setkali jsme se s tim vickrat. Ale doted se nam jeste nepodarilo zjistit, co to ma za vyznam. Jdeme k pani do domu a Hussein vari obed. Predavame pani darky, hned se s nami deli. Pripravuji kotel cerne kavy. Nevim, jestli tohle preziju, kava se ale odmitnout neda. Kavu normalne nepiju vubec, a tak cekam, co se mnou ten hrnek v 50 stupnovem vedru udela :-) Do domu prichazi starsi pan, dalsi obyvatel vesnice. Nikdo nemluvi. Neni o cem. Hussein dovaril obed, konecne vim, co bylo v tom cernem pytliku. Delime se vsichni o 6 kurecich kridylek. Pochopili jsme ze ryzi chtel koupit tady ve vesnici, ale zadnou nemeli. Nevadi. Dopijime kavu, pani si mota cigarko a po cele dobe se na nas poprve usmeje. Nemaji tu lehky zivot. Dekujeme a opoustime nomadskou vesnici. Ceka nas cesta zpet do Belagy. Zde mame dvouhodinovou pauzu, davame si obed (nejak nam vyhladlo :o) Taky jsme si oba koupili kalhoty - konecne. Ve 4 odpoledne odjizdime na lodce navstivit longhouse. Longhousy jsou typicka obydli pro mistni lidi zijici kolem reky. Je to dlouhy dum ze dreva, ktery stoji na kulech. Nejprve se prijde na dlouhou verandu kolem celeho domu, jednotlive dvere pak vedou do bytu jednotlivych rodin. Longhouse, ktery jsme navstivili, byl dvoupatrovy. Dole byl obyvaci pokoj, nahore se spalo. Za longhousem ma kazda rodina jeste jednu mistnost, ktera slouzi jako kuchyne. Drive to byl velmi primitivni zpusob bydleni, dnes se jiz longhousy modernizuji. My jsme byli v peci Thomase, jeho zeny a deti, kteri si zili na mistni pomery hodne dobre. Televize, DVD prehravac, mikrofon na karaoke, mobily, satelit, proste vse. Odpoledne jsme si zazvykali betel, jeli jsme se na lodce vykoupat a travili cas s rodinou. Pro lidi z longhousu se vse mota kolem reky. Delaji tu uplne vse, perou, koupou se, umyvaji se, lovi ryby. Vecer jsme spolecne povecereli a pak se divali na televizi. Byla jsem z toho na vetvi. To, ze se budu v dzungli divat na DVD, jsem opravdu necekala :-)
Foto - na rece 1 2 3 4 5 Belaga

21.06.2009 Spalo se nam vyborne (vesnicka po ranu), taky po takove pohadce na dobrou noc, aby ne :-) Po snidani Thomasova zena nachystala sitky, nadobky z plastovych lahvi, nejake nadobi, zabalila ryzi do bananaovych listu a jelo se do lesa lovit ryby a krevety. Byl to docela bahnacky zazitek (Lenka po kolena v bahne a slzami na krajicku prohlasuje, ze na nas pocka u reky). Ale Peta si to kazdopadne uzil. Nalovilo se spoustu ryb. Mistni na to maji trik. Uriznou vetev ze stromu tuwa, kterou pak rozmlati klackem az na takovy chumac vlasu. To pak maci v potoce a to ma za nasledek oslepnuti ryb, ktere se pak jednoduse posbiraji do sitky jako houby v lese, chudaci. Po loveni se kuchaloa pak se varilo. Cast ryb se usmazila, ze zbytku se udelala polevka, kam se pridaly jeste ricni krevety, sneci. Vybornou prilohou krome ryze z bananovych listu bylo uvarene kapradi. Uplne jsme si to zamilovali. Meli jsme to i predchozi den na veceri a uz ted mame v planu zkusit uvarit kapradi u nas doma. Treba to bude taky fungovat :-) Po obede v lesejsme se vratili do longhousu, kde nas vyzvedl Hussein a dopravil nas na lodce zpet do Belagy. Cely vylet se od puvodniho planu dost vzdalil. Nakonec z toho byly dva dny a jedna noc. Vzhledem k tomu, ze jsme zaplatili jen 320 ringitu jako zalohu a zbylych 200 jsme doplatit neminili, v podstate nam to ani nevadilo. A oni si toho byli take vedomi, protoze po nas uz nikdo zadne penize nechtel. Byly to velmi zajimave dva dny. Podarilo se nam proniknout mezi mistni, belocha uz jsme nevideli pekne dlouho. Dobrodruhum bychom Belagu a okoli reky Batang Rejang urcite doporucili.
Foto - sbirani ryb v potoce, lovim krevety, ulovena kreveta, krevetovy bazinotok
Foto - kapradi se umyje, nasbirat drevo v korytu reky 
Foto - hmyzaci velci jako vrabcaci

22.06.2009 V 7.30 odjizdime se stejnym panem, se kterym jsme prijeli, z Belagy do Bintulu. Dnes mame namireno do narodniho parku Similajau National Park. Ridic jeepu nam domlouva taxikare, ktery nas vyzvedava na nadrazi v Bintulu. Za taxika jsme dali 45 ringitu, coz je pomerne slusna cena. Narodni park je v podstate pas destneho pralesa podel pobrezi Jihocinskeho more. Je to tu krasne. Zapisujeme se v budove parku a zjistujeme, ze jsme tu uplne sami. Je to az neuveritelne. Podel plaze jsou ruzna ubytovani, drazsi apartmany, levnejsi hostel. Volime levnejsi variantu - krasny dreveny pokojik s vyhledem na more. Koupeme se v mori, hazime si letacim talirem, davame si osvezujici drink v kantyne, kdyz vidime prichazet dva turisty. Museli prijet po nas. Vchazi na terasu, zdravime je "Hello". A slecna rika: "Ahoj, Beranova, ze?" Ja jsem v soku. Vubec to nechapu, jak zna moje jmeno? A vlastne, vzdyt mluvi cesky. To je groteska. A tak se v Malajsii v opustenem narodnim parku na Borneu potkavaji dva ceske pary. Je to super. S Petou jeste podnikame podvecerni  vypravu do dzungle. Ma to byt nejaky kratky okruh. Ale nejak se nam to uz nezda. Jdeme jiz dost dlouho, celovky samozrejme nemame, slunicko pomalu zapada... Jsme zpoceni jak mysi. Kdyz se vratime zpet, urcite to za svetla nestihneme. A tak musime doufat, ze jdeme spravne. Za chvili prichazime na rozcestnik a pada nam kamen ze srdce, uf. Za 10 minut jsme zpet na moste, po kterem jsme prisli. Jsme hrozne radi, ze jsme unikli nocni dzungli. Spat bych tam fakt nemohla. Jdeme do kantyny na veceri a mame se tu potkat s Davidem a Janou. Ti ale nikde. Skoro uz mame po veceri, kdyz se objevi uplne splaveni Cesi. Sli se projit do dzungle a vybrali si stejny "kratky" okruh jako my. Jde videt, ze jsou take radi, ze nenocuji v dzungli. Travime super spolecny vecer, zazitku z cestovani mame vsichni spoustu.
Foto - zapad slunce, Happy Gekoni 

23.06.2009 Vsichni ctyri se potkavame v kantyne na snidani. Tesime se na vylet do dzungle a na zlatou plaz. Ma to byt 9.8 km, jedna cesta by mela trvat 4 hodiny. Nechavame si uvarit jidlo s sebou do krabicky a vyrazime na lov zvirat. Radi bychom videli krokodyli. Vzdy, kdyz vyrazim do dzungle nebo do lesa, mam pocit, ze vsechna zvirata se v tu ranu schovaji a ja jenom slysim, jak se mi vysmivaji a nikdy nic nevidim. Dnesni den jen potvrzuje pravidlo. Zadny zazrak se nekona, zadne vysnene zvire nevidim, krome nekolika opic, ktere poskakuji daleko v korunach stromu a palem. Cesta dzungli je dost vycerpavajici. Horko a vlhko, jak prohlasil David, neni na nas ani nitka sucha. Navic se nam zda, ze vzdalenosti uvadene na kilometrovnicich ponekud neodpovidaji skutecnosti. Po trech hodinach konecne prichazime na prvni plaz Turtle Beach I. Jsme stastni jak blechy. Je vic nez jasne, ze Golden Beach pro nas zustane neobjevena. Po 6 km si nedovedeme predstavit dalsi 4 a Turtle Beach je nadherna a zlaty pisek ma taky. Koupeme se tu, davame si obed a vydavame se na zpatecni cestu. Peta prohlasuje, ze je to jeho posledni jungle trekking, a ja jsem jenom rada. Trekovani si proste nechame do hor. Po 2.5 hodinach jsme zpet v tabore, chladime se napoji s ledem, vsichni si jdeme dat sprchu a delame ze sebe lidi, abychom si mohli jit v klidu na veceri a vzajemne si nesmrdeli :-) Dalsi paradni vecer ve spolecnosti dobrych lidi, dobreho jidla a obrovskych hmyzaku.
Foto - hadanka - videla Lenka stejnou vec jako David?

24.06.2009 Snidame dohromady s Janou a Davidem a domlouvame si sraz v Indonesii. Nejedeme uplne na stejna mista, ale budeme se moci potkat pri ceste na sopky Bromo na Jave. Bude to dobre mit partaky. Kolem poledne vsichni odjizdime taxikem do Bintulu. Potrebujeme na chvili do civilizace, abychom dodelali nas blog. Vecer si delam velkou radost a k veceri si objednavam mistni kraby. Je to vynikajici, ja tady ty potvurky miluju. Bintulu je moc prijemne mestecko, jedno z tech, ktere jsem si opravdu oblibila.