15. 02. 2009 - Thajsko, Laos Vientiane

29. 05. 2018

15. 02. 2009 15 minut po pulnoci startuje z letiste Chennai nase letadlo do Bangkoku. Jsme tak radi, ze zase letime. V letadle dostavame vyborne jidlo, ani nevim, jestli je to vecere nebo snidane v tuto nocni hodinu. Ani nestacime poradne upadnout do spanku a pristavame v Bangkoku. Verejnou dopravou se dostavame az na Hualamphong (vlakove nadrazi). Je to vse obrovsky rozdil oproti Indii. Cisto, klid, nikdo tady nefluse, nechrchla, zadny smrad. Je to fakt super. A toho dobreho jidla na ulici. Zase se zadna asijska dieta nekona. Ubytovavame se v hotelu primo za nadrazim Sri Hualamphong za 250 Bahtu (150 Kc). Zarizujeme jizdenky na sever, trochu jsme zmenili plan a pojedeme do Laosu. Davame si jidlo a nasavame atmosferu Bangoku. Tesila jsem se sem, uz jsem si moc nepamatovala, co ocekavat, ale jsem uplne stastna! Opet v zemi usmevu.
Ja s Lenkou sdilim vse vyse popsane a pridavam navic fakt, ze thajky jsou fakt nadherny zensky. A hlavne nejsou zababuseny od hlavy k pate :o)

16. 02. 2009 Uzivame si den v Bangkoku. Navstevujeme nektera nam znama mista, projizdime se po rece, planujeme nas pobyt, az prijedou moji rodice. Hned jsme jim museli zavolat a podelit se o nase nadseni. A taky je uklidnit, ze Thajsko neni takova divocina jako Indie :-) Prijemne straveny den zakoncujeme nastupem do vlaku a tam uz probiha to, co zname. Vlakove letusky (chlapi) pripravuji vlak ke spanku, stelou, povlikaji polstare, pripravuji prikryvky, nosi jidlo a piti, proste luxus.

17. 02. 2009 se probouzime, vlakove letusky zase pomalu zastylaji a my se dozvidame, ze mame z neznamych duvodu zpozdeni, a tak si davame snidani ve vlaku. Po poledni jsme v Nongkhai, thajske hranicni mesto s Laosem. Tuktukari na nas jiz cekaji na nadrazi a odchytavaji nas jako mouchy do mucholapek. Z vlaku se vyrojilo poradne hejno turistu, takze maji dobry ulovek. Temer vsichni jedou do Laosu krome jedne postarsi Francouzky, ktera na drkotajicim se tuk tuku krici: Ja nechci jet do Laosu! Chudak zmatena, tuktukari ulovili nespravnou mouchu. Vsechny nas vylozi na jednom miste, kde si pry mame vyridit viza. Je to jakasi cestovka a viza jsou tam strasne draha. Podle informaci by mela stat tak polovinu. Peta je nasrany a sopti jak drak. Proste jim ty prachy neda. Nekompromisne sedame na tuk tuka a jak je Peta nasranej tak srazi cenu na min nez polovinu (maly thajec nakonec souhlasi, protoze co kdyby to pochopili i ostatni turisti :o). Nechavame se odvezt na hranice. Prochazime thajskou stranou, mavame Thajsku a jsme ted totalne bezprizorni, protoze nemame viza ani na jednu stranu. Autobus nas prevazi kousek na laoskou hranici a tam jiz zdalky vidime okenko s cedulkou: Viza na prijezdu. Vse klaplo, jupi. Akorat nam je lito tech turistu, ktere v te cestovce odrbali. Bylo to tak, ze jim vyplnili jenom jeden papir, ktery byl soucasti viz, pak jim za nehorazny kurz vymenili thajske Bahty za dolary (viza se totiz platila v dolarech) a pak je poslali na hranice, kde turiste museli projit celou procedurou tak jako my. No hruza a des. Byli jsme tak radi, ze jsme nesdli na lep. A ted uz hura do Laosu. Jedeme jeste dvacet kilometru a jsme v hlavnim meste Vientiane. Levne hotely jsou vsechny plne, je tu sezona. Pak nas Laosky Tuk tuk (jsou taky trochu jiny - takovy hybridni motorky se tremi koly a korbickou) odveze do prijemnho hotelu Sihom Guest House na klidnem miste se zahradou, kde nas ubytuji za 80000 Kipu (200 Kc). Ovsem podotknout treba, ze pokoj je snad nejlepsi co jsme zatim meli. K dokonalosti mu chybela jen moskytiera. Tu ale vozime v batohu, takze pohoda. Kip je laoska mena a prechodem hranic do Laosu jsme se stali multi multi milionari. Jen tak pro zacatek jsme vybrali tri ctvrte milionu Kipu :-) Trocha exhumace, sprcha, vyprani smradlaveho a zpoceneho a hura do ulic. Za budhou jsme se zastavili pro trochu klidu a odpocinku. No a co v ulicich? Ach jo, zase se zadne hubnuti konat nebude. To je fakt az nechutne, vsechna ta jidla vypadaji tak skvele a clovek to chce uplne vsechno ochutnat. A nejlepe najednou. Uz se tesim na zitrejsi hody :-)

18. 02. 2009 prvnim ukolem dnesniho dne bylo vyrizeni viz do Thajska. Viza lze totiz ziskat pri vstupu, ale jen na 15 dni. A tak jsme nasli Thajskou ambasadu a o viza pozadali zde. Cestou zpet jsme se zastavili na icku, abychom nasbirali nejake informace o okoli. A hura na autobus a na blizkou prehradu! Tedy mysleli jsme si, ze to tak bude, ale vse se vyvijelo mnohem sloziteji. Zjistili jsme, ze Laosane nejen ze neumi anglicky ani pozdravit, oni ani neumi precist nase pismo. Tudiz kdyz neco chceme a rikame to, nerozumi, pri snaze to napsat nebo ukazat na mape jenom zdesene mavaji rukama. A tak jsme sedli na autobus (kyvali hlavou, ze jede tam, kam chceme) a vubec jsme netusili, kde se za dve hodiny ocitneme. Po dvou hodinach nas autobus vysadil na zaprasene plosine a ukazal na auto, kterym pry mame jet dal. A tak jsme prisedli a nechali jsme se odvazet neznamo kam :-) Po 15 minutach auto zastavilo v male vesnicce u velkeho jezera a my jsme neverili, ze jsme opravdu tam, kde jsme chteli byt. Dokonce to bylo jeste podstatne lepsi, protoze jsme se ocitli v miste, kam nezavital ani turista. Pronajali jsme si lodku s Laosanem, ktery naspovozil po jezere, vykoupali jsme se, proste pohodicka. Pri zpatecni ceste vesnici jsme potkali skupinu mladych Laosanu, kteri prave odjizdeli od jezera. Ptali se, kam jedeme, a nabidli, ze muzeme jet s nima. Usmlovali jsme cenu a hura zpet do Vientiane. Po celem dni nam vyhladlo, a tak jsme se jiz nemohli dockat laoskych dobrot. Vydali jsme se na promenadu kolem reky, kde je spousta restauraci pod sirym nebem a stanku. Jidla maji vystavena primo pri ceste, a tak jsme neodolali. Kazdy jsme si dali jednu grilovanou zabu, k tomu jejich typickou lepkavou ryzi a laosky salat. Byla to mnamka. Zaba chutnala trochu jako kure, ale opravdu dobrota. Akorat Peta to hodnotil tak, ze zaba ma malo masa, a musel se jeste o dum dal dorazit kynutym knedlickem varenym v pare, plnenym veprovym masem, opecenou cibulkou a krepelcim vajickem :-)

Foto - benzinka u cesty s obsluhou. Benzinky na jaky jsme zvikly u nas tu ale maji samozrejme taky.
Foto - hraz Nam Ngum Dam
Foto - cosi v bananovem  liste  chutnalo jako sojove maso ala kysane zeli. Bylo to celkem chutne a pripomelo nam to chut domova. Jo kysane zeli, to bych si dal.

19. 02. 2009 Vientiane je hlavni mesto Laosu lezici pri brehu reky Mekong na rovine. Je pomerne male, cca 200 tis. obyvatel. Clovek se tu velice rychle zorientuje a vse je po ruce. Snad kazdy tu vlastni malou motorku. Dalsi nejfrekventovenejsi samohyby jsou velke tereni Toyoty s kabinou pro 5 lidi a korbickou. Z 95 procent jsou to nova auta s motory 3 - 4 litry. Nejak to nechapu. Nejspis to bude tim, ze jsme v hlavnim meste. Abychom to meli jeste jednodussi, pujcili jsme si rano v pujcovne kola a vyrazili do ulic. Nejdrive jsme jeli na autobusove nadrazi koupit jizdenky na vecer, potom jsme se vydali k Pha That Luang (budhisticky chram), coz je jeden z nejvyznamejsich chramu v Laosu. Cestou jsme zastavili u cesty na obed. Jeste doted si nejsem jista, jestli jsme byli u nekoho doma anebo jestli to byla "restaurace". Kazdopadne pani nam uvarila vynikajici polevku snad uplne se vsim - maso, chobotnice, tofu, zelenina, nudle a dostali jsme hromadu salatu, maty a mungo vyhonku. Velika dobrota. Pak nas cekala opet navsteva Thajske ambasady a vyzvednuti nasich viz, vse probehlo uspesne, zadne komplikace. Sedli jsme znovu na kola a jeli se projet nekam, kde jsme jeste nebyli. Dojeli jsme k rece Mekong. Konecne ji Peta videl zblizka. Tolik po tom touzil :o) Obrovske koryto reky je ted z velke casti vyschle a ceka na monzuny, aby se opet naplnilo. Pri predstave, ze se to obrovske koryto reky naplni vodou, me nase reka Dyje pripada jak curek potu. Po odpocinku u reky jsme se vratili do mesta, vratili pujcena kola, vyzvedli batohy z hotelu a ted cekame na nas vecerni autobus do Luang Prabang. Odjizdime v 20.00, na miste bychom meli byt v 6 rano. Autobus by mel byt klimatizovany, cehoz se trochu desime (asiate miluji zimu, pokud si ji muzou sami privodit).

Foto - mostik pres leve rameno Mekongu, ktere je zalite pri vysokem stavu vody. Ted se tam pestuje zelenina.