10.07.2009 - Indonesie - Lake Toba, Bromo Tengger Semeru National Park

20. 06. 2018

10.07.2009 Pujcili jsme si motorku a jedeme se pojet kolem ostrova. Ve vesnickach podel pobrezi zije etnikum Bataku ve svych typickych domech s prohlou strechou. Projizdime Ambaritou a v Simanindu navstevujeme muzeum Bataku. Mame stesti. Asi za pul hodinky zacina predstaveni batackych tancu. Ve tvarich tanecniku bylo mozno vycist rutinni unavu danou kazdodennim predvadenim stejneho. Nicmene bylo to zajimave a na konci predstaveni jsme temer vsichni prihlizejici prispeli tanecnikum bankovkou nad ramec vstupneho, coz tvare ucinkujicich nakonec obveselilo. Myslim, ze i buvol privazany u stromu coby soucast predstaveni se pousmal :o) Cestou zpet si v Ambarite davame u mistnich obed a pokracujeme do Tomoku, kde se nachazi hrobka jednoho z batackych kralu. Ostrovany uctivane misto.Vesnicka Tomok je centrum na vychodnim pobrezi ostrova, kde je pristav a spousta obchodu, stanku se suvenyry. Nas zaujal trh, kde nakupujeme ovoce. Uzasna manga a passion fruit. Zacina hrmit a my radsi nasedame na motorku a jedeme do hotelu. Stihli jsme to opravdu o fous. Vecer travime opet u mistnich, tentokrat ve spolecnosti Tomase, Honzy a Davida, ktere jsme zde potkali. Samozrejmosti je nekolik zejdliku tuaku (mistniho burcaku z palmove mizy) a spontani koncert mistnich kytaristu. Tleskame.
Foto - pani rybarova uklizi predsusene ryby 
Foto - proc se s tim tahat v rukach, kdyz se to da pohodlne nosit na hlave?
Foto - krestanske svatostanky

11.07.2009 Dnes je zase jeden z tech dni, kdy neni o cem psat. Odpocinkovy den u jezera. Koupani, knizka, ping pong. Cerpame sily na dvoudenni presun na Javu. Tradicne vecer posedime v mistni hospudce, kde opet vyborne povecerime a kuchneme bodlinace. Tomasovi moc bodlinac nevoni, ale to nevadi, aspon zbylo vic na nas. Opet nekolik zejdliku tuaku a mistni kytarove predstaveni. Dobry vecer.

12.07.2009 Rano cekame na lod z ostrova Samosir, ktera nas dopravi do pristavu v Parapatu. Bylo tu opravdu krasne.V Parapatu nastupujeme do autobusu smer Medan. Jizda trva 5 hodin. Az na to, ze vsichni v autobuse kouri, je vse v pohode. Koureni ma v Indonesii vylozene zelenou. Kouri uplne vsichni chlapi, uplne vsude a nepretrzite jednu za druhou. Kdo nekouri je out. Ztracena existence :o) Myslim, ze by jim tu meli udelat nejakou osvetu, protoze to je opravdu neuveritelne. Do Medanu prijizdime kolem ctvrte a motorkovou riksou se hned presouvame na letiste. Davame si pozdni obed a jdeme na odbaveni. Medan je treti nejvetsi mesto v Indonesii, ale na letisti to tak vubec nevypada. Takovy chaos jsem jeste nevidela. Ostatne i my mame problem. Mame letenku Air Asia na 19.10 do Jakarty, ale zadny takovy let tu neni. Jsou tu dva, u kterych sedi cas i destinace, ale letecka spolecnost je jina. Snazime se nekoho zeptat ukazujic mu nasi vytisknutou letenku z internetu. Vsichni kyvaji, ukazuji smerem k odbavovacim prepazkam, ale zadna konkretni informace. Je to o nervy. Na obrazovkach u prepazek je bud CLOSED, takze clovek nevi, jaky let je odbavovan, anebo jsou tam lety, ktere uz davno odletely anebo ktere maji jeste pet hodin do odletu. Zmatek nad zmatek. Nakonec se nam tedy podarilo dopatrat se, kam si mame stoupnout, ale po chvili ve fronte, pokud se tomu da rikat fronta, mi bylo jasne, ze ten let nemuzeme stihnout. U prepazky stal chumel asi dvaceti postarsich dam, ktere zjevne letely poprve. Jedna z nich, ta nejvic mimo, to vse "organizovala". Ti ostatni chaoticky pobihaly a pokrikovaly a snazily se odbavit neuveritelne mnozstvi zavazadel. Kazda mela kufry, krabice, vypadalo to, jakoby se stehovaly (treba jedna pani mela obrovsky kufr plny bananu :). Pani Air Asia za prepazkou mela vyraz, ze asi kazdou minutu omdli. Nam se podarilo prodrat se k jinemu pultiku a byli jsme radi, ze jsme tam vecpali nase pasy a zavazadla. Akorat jsme dost pochybovali o tom, ze se jeste nekdy se svymi batohy uvidime. Ty chaoticke hromady zavazadel vypadaly dost desive. Nakonec ale vse dobre dopadlo. Letadlo melo kvuli panim zpozdeni, takze jej stihli vsichni pasazeri, let byl prijemny, pani jej doplnovaly sborovym zpevem. V Jakarte jsme se opet setkali s nasimi zavauadly. Jupii. V 21.30 jsme si dali na letisti pozdni instatni veceri a vybrali si vhodne misto na nocovani. Sedacky v odletove hale byly vypolstrovane a bez operek rukou, takze postylka skoro jako doma :-) Zitra rano v 6.00 nam leti dalsi letadlo do Yogyakarty.

13.07.2009 Ve 4.00 vstavame, davame si rychlou snidani a hned jdeme na odbaveni. Nastesti dnes probehlo vsechno normalne, zadna skupina zmatenych zen. V 6.00 odletame z Jakarty. V Yogyakarte jsme v 7.00, pokousime se pochopit system verejne mestske dopravy a presouvame se do Prambananu. Autobusova doprava je tu velmi dobre zvladnuta, obsluhovana "pruvodcimi", takze se clovek bez problemu dostane tam, kam potrebuje. Nasi prvni zastavkou je tedy Prambanan, jeden z nejvetsich a nejkrasnejsich hinduistickych kamenych chramu na svete. Byl postaven v 10. stoleti a dnes patri mezi pamatky UNESCO. V roce 2006 byla vetsina casti znicena zemetresenim, jeste nyni probiha rekonstrukce. Je strasne vedro, ale Prambanan je uzasny. 
Foto - P R A M B A N A N
Uzivame si to a jedeme zpet do Yogyi, kde si bereme autobus do Borobuduru. Dalsi pamatka UNESCO, opet nadherny chram, tentokrat budhisticky. Obrovska stavba z kamene ctvercoveho pudorysu. Strany zakladny maji delku kolem sta metru a stavba ma asi osm pater. Posledni je obrovska stupa. Neuveritelne dilo. Kazde patro jsme poctive obesli, jak se slusi po smeru hodinovych rucicek. Stravily jsme tu pekne odpoledne a vyrazime zpet do Yogyakarty.
Foto - Borobudur  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13  Autobusova kapela Modra Fanta
Jeste bychom se dnes chteli presunout do Probolingga na vychode Javy. Vse klaplo na minutu, v rychlosti vecerime a v 7.30 nam odjizdi autobus. Chteli jsme nejaky lepsi, ale bohuzel. Budeme to muset 8 hodin vydrzet.

14.07.2009 Ve 3.30 nas autobus vysazuje v Probolinggu na nadrazi. Jizda byla celkem v pohode, ale porad to byla noc v autobuse Pripadam si dost zdevastovane. Ted uz nas ale ceka posledni kus cesty do vesnice Cemoro Lawang, odkud je vyhled na sopku Bromo a je to vubec vychozi bod k sopkam kolem Broma. V 7.00 rano jsme na miste. Jsme trochu v soku, protoze je tu spousta turistu, vse je nehorazne predrazene a nejhorsi na tom je, ze clovek plati, ale kvalita neni. Ale co uz. Misto je to nadherne. Primo od hotelu se koukame na mesicni krajinu se sopkami, nejvyznamnejsi z nich Bromo, stale aktivni a coudici. Je to uzasny pohled. Tak jak jsem byla zdevastovana v Probolinggu, neverila jsem,ze bych mohla dnes neco podnikat. Ale sopky jsou vyzva. V 8.00 stojime v trekovych botech pred hotelem a jdeme pokorit ty kopecky. Nejprve volime jiz neaktivni Gunung Batok (2440 m), odkud je nadherny vyhled do okoli. Cesta nahoru je strma a prasna, sopecny prach je uplne vsude a my se  jim brodime misty az po kotniky. Jsme zase jak cunata. Po Batoku "lezeme" na Bromo. Krasna sopka s velkym kraterem. Sopky jsou pro nas opravdu velkym zazitkem. Strasne radi bychom vylezli na nejvyssi sopku Javy Gunung Semeru, ale musime nejdrive zjistit, jak se tam dostat. Nekdo nam nabizi predrazenou dopravu na motorce, druhy zase rika, ze je Semeru momentalne uzavrena kvuli prilisne aktivite. Odpoledne si jdeme do vesnice k mistnim na obed a zjistujeme, ze Semeru je opravdu uzavrena. A tak musime vymyslet novy plan. Jeste nejakou sopku urcite musime pokorit.
Foto - vrcholek Batoku - davno vyhasla sopka, sopka Bromo videna z Batoku, tamhle (fuj to bricho), vyhledy z Batoku, prodavac obetin pod Bromem, a sup s obetinou do svateho krateru, na okraji krateru Broma, caj u pani pod sopkou,na zdravi.

15.07.2009 Trochu netradicne jsme podlehli davu a koupili si vylet jeepem na kopec, odkud je krasny vyhled na vsechny sopky. Vstavame ve 3.30 a ve 4 vyrazime, abychom byli na kopci na vychod slunce. Je to opravdu tezka davovka. Pocitam tak 500 lidi se tu sejit mohlo. Neni divu, vyhled na sopky je opravdu uchvatny. Pod nami se rozprostira obrovska kaldera ve ktere se povaluje ranni mlha a z ni vystupuje Gunung Batok a kourici Gunung Bromo. Za sopkami se pak tyci nejvetsi sopka Indonesie Gunung Semeru. Vychazejici slunce pak pohled na krajinu dotahne do uchvatna. Kolem osme se navracime zpet. Zastavujeme v pisecnem poli u sopek a dalsi bod programu je navsteva sopky Bromo, coz my uz podnikli predchozi den. Vcera dopoledne tu nebyl skoro nikdo a dnes rano stovky turistu. Mistni podnikavci nakoupili koniky a vozi turisty od aut ke schodum na Bromo (krater). Dopoledne travime v Cemoro Lawang. V poledne se vydavame na dlouhou cestu na ostrov Lombok. Nejprve minibusem do Probolingga, coz je asi 40 km, ale trva to 3.5 nekonecnych hodin. V Probolinggu na nadrazi zjistujeme moznosti a mame neuveritelne stesti. Na Lombok se da dostat primym autobusem, ktery odjizdi v 6 vecer. A ten luxus! Cena jizdenky zahrnuje prepravu klimatizovanym autobusem, kde je dokonce zachod. To je naprosto neuveritelne. Poprve za 6 mesicu budu moci v autobuse pit, jak se mi zachce. To je bomba! Dale je v cene vecere a snidane a dva trajekty. Myslim, ze jsme to opravdu vychytali, jak nejlip jsme mohli. Mista mame sice az v posledni rade sedadel, ale to se neda nic delat. Aspon to bude blizko na zachod :-)