01. 03. 2009 - severni Thajsko

29. 05. 2018

01. 03. 2009 Vstavame hodne brzy, vydavame se na nadrazi zjistit bus do Xouei Xai. Cestou mijime minibusy a Laosane nam rikaji, ze jeden jede do Xouei Xai v 8.00. Super! Jdeme na hotel pro batohy, davame si snidani a kolem pul devate vyrazime. Na Laoske pomery hodne pekna cesta. Hlavne je rovna a dokonce ma i delici caru uprostred. Silnici postavili Cinani, aby meli po cem jezdit z Ciny do Thajska. Ale neni to tady jednoduche. Na nekolika mistech se na silnici sesunula cela stran, v jinem miste se zase pro zmenu silnice sesunula ze strane. Ale porad je to pohodova cesta oproti ostatnim v Laosu. Minibus jede pomerne rychle, jsou to same serpentiny smerem dolu. Neni mi z toho moc dobre, trochu jako na horske draze. Asi jsme meli se snidani pockat. Cestou pribirame pani s malym klukem. Po chvili kluk zvraci primo pani do klina, ridic z toho moc radost nema, stavime, cistime, umyvame. Jede se dal. Po dalsi chvili nasleduje priklad sveho synka. Nastesti to stiha kultivovane, do pytliku. A tak zhluboka dycham a rozdychavam :-) Kolem poledne prijizdime do Xouei Xai, utracime posledni kipy a opoustime Laos. Hranici zde tvori reka Makong. Lodkou tedy preplouvame na druhy breh a vstupujeme opet do Thajska. Jedeme na nadrazi. Jsme opet v civilizaci. Bankomaty na kazdem rohu, obchody 7 Eleven, Peta okamzite provadi utok na ledovy kafe (Dobre si ho pamatujeme z minule navstevy Thajska. Trochu droga.:o). O pul druhe odjizdime z Chiang Khong do Chiang Rai. Hned z Chiang Rai nasedame na dalsi bus smer Sob Pong, silnice 118. Autobus nas asi po dvou hodinach vysazuje na konecne. V podstate vubec nevime, kde jsme. Ridic nam ukazuje, kam se mame jit ubytovat. Vse je tady v thajstine, zadny napis, ktery bychom byli schopni precist. A tak bydlime v luxusni chatce za 300 Bahtu s teplou vodou, televizi a klimatizaci. Haluz. Tesime se na rano, az opet vyrazime.

02. 03. 2009 Tapeme vesnici a smerujeme na nadrazi. Porad nevime, kde jsme, a tak se ptame u jednoho autobusu u cesty na Sob Pong. Pani nam ukazuje o kus dal a rika, ze tam jezdi zluta auta. A tak cekame a po chvili prece jenom zluta dodavka prijizdi. Ridic nas vysazuje udajne v Sob Pong u hlavni silnice u Budhy. Cestou jsme videli horke prameny vyverajici ze zeme, a tak se kousek vracime a uzivame si horkou koupel pro nohy v mineralni vode. Jeden z pramenu je tak horky, ze se v nem daji uvarit vajicka (Takze tady par mistnich prodava vajicka v kosicku a turista si jej muze vlastnimi silami ponorit do vody a pote varene snist. Jedli jste nekdy vejce varene v termanlim pramenu?). Po chvili slapeme po silnici a hledame odbocku, o ktere mluvili dva Cesi, ktere jsme potkali v Laosu. A nachazime. Je to prasna cesta vedouci do horskych vesnic. Nachazi se za vesnici, naproti marketu. Je tam cedule Trecker Lodge (info pro toho, kdo by se tam chtel vydat). Cekame, az kolem pojede nejake auto a popoveze nas. Je to totiz jeste 11 km. Zastavuji kluci na motorkach a moc ochotne nas chteji odvezt. Pro  me je to jak jizda smrti, s tim velkym baglem na zadech, po nerovne ceste, samymi serpentynami. Ale jde videt, ze kluci tu nejedou poprve. Dovezou nas az do vesnice Doi Mod, kam jsme chteli a my si uvedomujeme velkou chybu. Nedomluvili jsme se na cene, a tak nas pekne oskubali (Kdyz rekl cenu a nehodlal smlouvat, pochopil jsem, proc mi nez jsme vyjeli ukazoval macetu :o). Mistni nas hned vitaji a privadi do sveho domu. Nalevaji silene silny zeleny prazeny caj a my se snazime zjistit, jestli je mozne zustat pres noc. Domluva je naprosto nemozna. Ve vesnici Lahu lidi zije asi 150 obyvatel, mluvi svym vlastnim jazykem. Starsi pravdepodobne neumi cist ani psat. A tak nevime. Pijeme caj, usmivame se na vsechny okolo a rozmyslime, co dal. Najednou do domu prichazi jeden z vesnicanu a velice zakladni anglictinou s nami komunikuje. Vubec neni problem zustat pres noc, odvadi nas do domu jeho sestry. A tak pomalu poznavame jeho rodinu. Sestru, manzela, deti a dalsi kamarady. Sestra pro nas vari obed a Dzako se nas ujima jako pruvodce a ukazuje nam okoli. Zahradu s kavovniky, kde pracuje, navstevujeme dalsi Lahu vesnici, chram, prochazime se po okoli. Zase super zkusenost. Dzako je moc mily. Pijeme spoustu jejich vody (snad se neposereme), spoustu caje... Vecer Dzakova sestra vari veceri, lepkava ryze, chilli smes a ruzna zelenina. Je to vse moc dobre. Caj a jeste caj, nejaka pani nam ukazuje vyrobky Lahu people - naramky, tradicni obleceni. Kupujeme si naramky z travy. Proste paradni den a vecer. Dum, kde nam mistni pripravi postel, mame cely pro sebe.  Je to opravdu neskutecny zazitek. Wow!

Foto - susi se sesbirana kava, susi se vyloupana kava, kavove plody
Foto - Dzakova sestra (vyborna kucharka) s detmi
Foto - Jeee, Peto ja si ho chci vzit s sebou......  Ne.
Foto - voda na caj

03. 03. 2009 Dzakova sestra vari snidani. Mame zase lepkavou ryzi, osmazene bramborove platky a veprovy rizek a chilli pastu. Jedna z tech zdravych snidani, Petu pali az do obeda zaha. Dzako nas vyprovazi az k rozcesti a stopuje nam auto, ktere jede k hlavni silnici. Platime maly poplatek a u hlavni cesty si stopujeme dodavku do Chiang Mai. Jedeme asi hodinu. Puvodni plan byl zustat v Chiang Mai pres noc. Jenomze kdyz dva prijedou z lesa, vystoupi z auta a octnou se uprostred velkomesta, psychicky se hrouti. Tresou se strachem z lidi, aut, domu, hluku, smogu a potrebuji uprchnout zpet do lesa... A tak veskere plany padaji. Na vlakovem nadrazi jen rezervujeme jizdenky do Bangkoku a nasedame do autobusu jedouciho do vesnice Pai. Mala hippie vesnicka, lidi z lesa prestavaji byt vydeseni, je jim zase dobre. 

04. 03. 2009 Objevujeme vesnicku Pai, odpocivame a nic nedelame. U snidane nas vydesila jedovata kobra. Stihl jsem ji vyfotografovat. Jinak Pai je velmi turisticke, ale spis hippie styl. Spousta restauraci, ubytovani, nocni zivot na ulici, spousta stanku se vsim. Travime tu moc prijemny den. Dal by se v podstate nazvat nedeli.

05. 03. 2009 Rano si pujcujeme motorku a jedeme prozkoumat okoli Pai. Mame mapku, ale jen takovou hrube orientacni. Chceme jet k vodopadum. Po male pesince prijizdime k lesu, tam nechavame motorku a jdeme hledat vodopad. Je to nadherna prochazka lesem, musime nescetnekrat brodit potok a po  dvou hodinach cesty porad marne doufame, ze narazime na nas ocekavany cil. Po chvili to ale vzdavame a skopojime s koupeli v malem vodopadku, aby cili bylo ucineno za dost. Dosli jsme dost daleko a cesta jiz zacina byt hodne krkolomna. Hlavne pro me v pantoflich (zabkach). Odpocivame a jdeme zpatky. Pak jeste jezdime chvili kolem Pai a take se dozvidame od mistni Thajky, ze dojit k vodopadu a zpet trva asi 7 hodin. Tak nekdy priste :o)

06. 03. 2009 Presunovaci den. Autobusem z Pai do Chiang Mai, odsud do Chom Thong a zde se hodne zdrzujeme. Chteli jsme jet do narodniho parku Doi Inthanon, ale taxikari nas chteji odvezt za 1000 Bahtu, coz je naprosto nemyslitelne. Chceme jet normalni mistni dopravou, a tak cekame, cekame. Snad po 2.5 hodinach konecne nasedame do zlute dodavky a jedeme. Nevime presne kam, ale urcite je to smer spravny. Dodavka nas vysazuje u cesty a my jdeme a hledame ubytovani. Zapadlo slunce a docela pekne se ochledilo. Jaka to vitana zmena, kdyz stravite cele odpoledne v saune :o) Prichazime k velkemu, temer liduprazdnemu kempu, pronajimame si stan a jdeme do vesnicky na veceri. Zitra bychom se radi podivali na vrchol nejvyssi thajske hory Doi Inthanon.

07. 03. 2009 Z kempu se vydavame k hlavni silnici a prichazime az k trzisti. Zde se ptame, jak se dostaneme na vrchol Doi Inthanon a jeden pan nam radi, at si neco stopneme. Nahoru jezdi auta cestovnich kancelari s turisty (ti, co si zaplatili vylet) anebo Thajci v soukromych autech, vetsinou jeepy nebo auta s korbou. Po nejake dobe se posouvame o 6 km dal na korbe pick-upu, ktery ale  jede jinym smerem a my opet stopujeme. Stavi jeep se tremi Thajci a ti nas vezou az nahoru. Uzivame si nejvyssi horu Thajska (teda hlavne ten pocit, protoze vyhled je nulovy), prochazime se naucnou stezkou lesem a vydavame se zpet dolu. Pesky po silnici. Chceme dojit ke dvema novym stupam, ktere jsme cestou nahoru mijeli. Kolem nas projizdi opet jeep a stejni lide nas posouvaji dolu ke stupam. Moc zajimave misto. Moderni, ke stupam vedou krome normalnich schodu i schody jezdici. Vse je obklopeno perfektne udrzovanymizahradami. Vse je nove. Jakoby ale to misto postrada tu duchovni silu, na kterou jsme zvykli u starych chramu. Asi to bude chtit jeste nejakych tech par set let pockat. Dolu se dostavame opet stopem. Na korbe  odjizdime az do Chom Thong. Nabizene penize za svezeni. Ridic zasadne odmita. Chceme v Chom Thong  prespat. Ale kdyz zjistujeme, ze je zde jen jeden hotel 2 km daleko, nasedame na prvni zlute auto a jedeme do Chiang Mai, druheho nejvetsiho mesta v Thajsku (1.6 mil.). Nachazime krasny hotylek a vecer travime na nocnim trhu (internet zadarmo na hotylku, takze do noci prilepeni u monitoru :o).
Foto - preprava cinskeho zeli
Foto - ochutnat se musi vse. Trpime zbytecnymi predsudky.

08. 03. 2009 Chiang Mai je sice velke mesto, ale prijemne a vstricne. Spousta chramu, obchudku, restauraci, zivota na ulicich. Spokojene travime den a odpocivame. 

Foto - Wat Chian Mai, Wat Chian Mai - schody, Wat  Phra Singht Slon a Budha, Wat  Chedi Loang - Stupa, Wat Chedi Loang 
Foto - Tradicni Pappaya salad - velmi, velmi pikantni a neskutecne dobry. Nutno podotknout, ze se pripravuje v obrovskem drevenem hmozdiri (25 Bathu / 15 Kc).
Foto - "Motorova backora" - zaujalo mne genialni a lacine reseni vozidla pro vozickare 1 2 3 4

09. 03. 2009 Moje prvni narozeniny v Asii. Dopravam si dve knizky o budhismu primo od mnichu z chramu v Chiang Mai. Mam z nich velkou radost. V 17.55 odjizdime z Chiang Mai nocnim vlakem do Bangkoku. Omylem jsme si koupili listky do klimatizovaneho vagonu a tak klepeme kosu. Nastesti nam v noci daji deky na prikryti :-)
Foto - posvatne koule polepene vericimi zlatymi platky a gong vetsi nez Lenka
Foto - tak tenhle napad je trochu mimo. Tolik zbytecne prace.
Foto - ze by studnice inspirace pro designery Skody 100 ?

10. 03. 2009 Kolem pul osme prijizdi vlak do Bangkoku. Hledame ubytovani kolem nadrazi. Neni to jednoduche, vsichni jsou plni a lide jeste spi. Ale mame stesti. Ubytovavame se v F&F Guesthousu, pokoj s klimatizaci a bez okna za 350 Bahtu. V Bangkoku je to jako ve vyhni. Vzduch stoji, slunce pere a vlhkost je snad na 120 procentech :). Je to docela mazec. Ani "studena" sprcha neosvezi. Davame se do kupy a podzemkou a nadzemkou jedeme na ulici Sukhumvit 49 - moje nova oblibena zubni klinika (Klinika je soukroma a nadstandartni pece a luxus je samozrejme patricne vyvazen). Jsem tu objednana na dva zakroky. Dopoledni je rychly a jednoduchy, jenom preplombovani zubu, ktery mi pred mesicem zaplombovali v Indii. Potom pauza na obed a v 13.00 zpatky do kresla. Zubni pece je zde uzasna. Staraji se o cloveka jako o miminko. Prichazim do ordinace, kde je uz nachystan rentgenovy snimek meho chrupu z minula. Pani doktorka mi rika: "Tak dneska pujdou ven tyto dva." A ukazuje na spodni a vrchni zub moudrosti. Trochu se branim, pocitala jsem jenom s tim spodnim. Ale po odbornem vysvetleni, ze je nejlepsi je vytrhnout oba zaraz, nezbyva mi nic nez souhlasit. Parada, za pul hodiny je po vsem, par stehu, antibiotika proti infekci. Jsem moc rada, ze jsem se k tomu odhodlala. Budu mit uz jednou pro vzdy pokoj. Ted uz jen doufat, ze se to brzy uzdravi.

11. 03. 2009 Stehujeme se od nadrazi na Khao San do hotylku, kde budeme i s myma rodicema (Beranovi). Potulujeme se po Bangkoku, Peta prozkoumava trochu vic (Hlavne cinskou ctvrt, kde neco shani), ja spise ctu a odpocivam a trochu trpim. Mam krecci tvar, ale je to kazdou hodinou lepsi.