30.06.2009 - Indonesie - Bukit Lawang, Sopky Berastagi, Lake Toba

20. 06. 2018

30.06.2009 Nas posledni den v Malajsii. Zbyva jen dodelat blog, nakoupit par hygienickych potreb, kdovi totiz, jak to bude v Indonesii, a odpoledne vyzvednout indicka viza. Posledni malajske jidlo u naseho oblibeneho cinskeho stanku. Malajsie byla prijemna. Moc jsme si tu odpocli.

01.07.2009 A je tu cervenec - nas posledni mesic na cestach. Vstavame ve 3.30 a autobusem odjizdime na letiste. V 7.40 mavame Kuala Lumpur, o hodinu pozdeji jsme jiz v indoneskem Medanu na Sumatre. Vyridit viza neni zadny problem, uplne se divim, jak jednoduse to slo, bez formularu, bez fotek. Proste dulezitych bylo 25 dolaru za osobu a viza byla v pasech. Vse s usmevem. Na letisti probiha masaz ze strany taxikaru a smenarniku, ale my uspesne unikame. Z bankomatu vybirame nase prvni indoneske rupky. Bude 5 milionu stacit? Snad jo. Jako multimilionari se nechavame taxikem odvezt na nadrazi, odkud jedou busy do Bukit Lawang, naseho prvniho cile v Indonesii. Ze jsme se v Malajsii trochu nudili? Tak tady se urcite nudit nebudeme. Prichazime k nasemu autobusu do Bukit Lawang. Hotova Indie. Otlucena rachotina nas pohltila a vyrazila na trihodinovou cestu. No, zadny med to opravdu nebyl, dikybohu, ze to trvalo jen tak kratce. Silnice rozbite, autobus drnca, ze tam skaceme jak opice, nejhorsi je povolene koureni, fujky fujky fujky. Hned  v autobuse si nas organizuje Indonesan. Nabizi nam ubytovani a treky do dzungle. Nechavame si prostor na rozmyslenou, ale jdeme se podivat, co nabizi. Bydleni je v pohode, levne za 50000 rupek ( cca 100 Kc pro oba), a tak zustavame. Davame si obed a zjistujeme moznosti vyletu do dzungle. Zitra vychazi na tridenni trek dvojice Cechu a my se k nim muzeme pripojit. Zase jsme se potkali s krajany. Po valecne porade je rozhodnuto. Stlacime cenu a hura vstric dobrodruzstvi. Asi pred deseti dny jsme prohlasila, ze uz zasadne zadny jungle trekking. A uz v tom zase litame :-) Tady by to ale melo byt zajimave, meli bychom videt orangutany i dalsi zvirata. Tak doufam, ze se pred nami zase vsichni neschovaji. Bukit Lawang je prijemna vesnicka u reky. V roce 2003 byla znicena povodni a vsechno kolem reky je nove vystaveno. U mistnich si davame veceri, ochutnavame moc dobre ryby. Lide jsou tu mili pratelsti, bavi se s nami, porad se smeji. Citime se tu dobre. Indonesie nas moc pekne privitala.
Foto - dalsi trh bude az v nedeli

02.07.2009 Celou noc lilo jako z konve, ale rano nas budi slunicko. Jsme fakt radi. Prebalujeme si batohy, bereme jen to nejdulezitejsi, zbytek nechavame na "resortu". Po snidani vyrazime do dzungle. Nas pruvodce Anto vypada jako poradny zalesak a zda se, ze by do dzungle mohl jit poslepu. Zachazime hloubeji a hloubeji a zacina hon na opice. Je to sem tam o zivot. Prodiramve se hustym krovim, lezeme do strane a ze strane. Pripada nam, ze se motame porad na stejnem okruhu, ale tezko rict. A pak konecne vidime dve opice - bileho gibona a Thomas leaf monkey. Akorat je skoda, ze je to z takove dalky a taky ze se opice tak rychle pohybuji. Nasledne zacina hon na orangutana. Pry byl spatren, ale sestupuje do udoli, a my hrrr ze strane za nim. Visim na liane jak opice, nohy ve vzduchu, ale vidim to, velka oranzova koule. Na protejsi strane v korune stromu si orangutan stavi svoje hnizdo. Nachazim si trochu pevnejsi misto pod nohama, abych mohla orangutana pozorovat. Je to super, je fakt obrovskej a strasne cloveci. Po orangutanovi se skrageme zpet do kopce a davame si obedovou pauzu. Prichazi spousta makaku. Jsou tak drzi, ze obedvame s klacky v ruce a musime si davat hodne pozor, abychom o nas obed neprisli. Pak nas cekaji jeste dve hodinky dzungli, v dalce vidime dalsiho orangutana, ale je to moc daleko, spis je to jen oranzovy flek, ktery hybe vetvemi. Najednou neco velkeho kolem nas strasne rychle probehlo. Tak tak, ze jsem to stacil vyfotit. Uf :o) Uz bychom si ale vazne zaslouzili kemp. Jsme zpoceni a spinavi jak cunata. Kolem pul ctvrte prichazime do kempu u reky. Koupel v rece je uzasna. Citim se jako znovuzrozena. Nasi kluci indonesti mezitim pripravuji veceri. Pozorujeme lizarda, ktery prisel az na metr blizko. Odpocinek je opravdu zaslouzeny a vecere vynikajici. Trochu casu zabiraji sirkove hlavolamy. Zacina prset. Spime pod pristreskem, kde jsme pred destem schovani. Mazu se poradne repelentem a doufam, ze me v noci nebude otravovat moc hmyzu. V noci me budi podivny rachot, nejdriv nevim, k cemu teh hluk priradit, pak zacinam chapat. Honza byl v lese na zachode a ted urputne zapasi s pijavicemi. Ma je vsude, je to fakt hrozny, protoze ty mrchy nejdou zabit. Honza je alespon sundava z noh a jde spat. Nejhorsi na tom je, ze musim strasne na zachod. Resim to nekompromisne pred stanem na kamenech, tam snad nejsou. Uf, bez uhony.
Foto - sber kaucuku nariznutim kury stromu. A takhle se srazi po pridani jakesi chemikalie. Pak se odnasi do vykupny. Za kilo dostanou 7000 rupii coz je cca 14 korun.
Foto - o picka
Foto - chycena ryba byla nemilosrdne upecena. Malo ale bylo pro 7 lidi.

03.07.2009 Rano se probouzime a Honza vypada jak valecnej veteran. Celej postipanej a ozuzlanej od pijavic. Jedna na nej dokonce skocila ze stresni plachty a udelala mu diru do ruky. Honza ji jeste v noci zmasakroval a jeho novy spacak je uvnitr cely od krve, jak kdyby se tam delo buhvi co :-) Proste jsme to zhodnotili tak, ze Hoza je nejlepsi repelent. Protoze ostatni nemeli ani stipanec.
Po snidani balime a vyrazime znovu do dzungle. Uz to zname jako stary boty. Les, stromy, hmyzaci, blato, ktere nam zneprijemnuje predevsim stoupani do kopce a sestupy dolu. Dnes ale musime nejprve asi hodinu brodit reku. Tohle je opravdu moje slabina. Prvne ztracim pantofli, proud ji unasi, ja rvu a Honza se vrha stremhlav do vody. Fakt borec, celej mokrej i s pulkou batohu. Dekuji moc, Honzo, jsem fakt nemehlo. Delam dalsich pet kroku a valim se v rece jak knedla. Fakt me to sere, ale musim jit, resp. lezt po ctyrech , jina sance neni. Pruvodce se nade mnou slitoval a pomaha mi jak muze. Ostatni jsou celkem v pohode, jsou to kluci sikovni. Konecne mame reku za sebou. Obouvame poradne boty a splhame do strmeho kopce. Cela mokra na sebe nabaluji blato, jsme vsichni zase jako prasata. Tecou z nas hektolitry potu a myslim, ze musime vsichni pekne smrdet. Pri obedove pauze John spatril v korune stromu zeleneho hada. John mel hroznou radost, protoze to bylo zvire, ktere konecne uvidel on jako prvni. Po obede nas opet cekaji 2.5 hodiny dzungli. Dnes jsme moc stesti nemeli, zadny orangutan se nekonal. Ale nevadi. Vsichni jsou radi, ze jsme zase v kempu, tentokrat u velke reky. Rochnime se ve vode a smyvame pot, je to uzasne. Stoupajici dym z taboriste signalizuje, ze na veceri se maka a kuchar se opet vyznamenal. Po veceri zalezame do pelechu. Doufame, hlavne tedy Honza, ze dnes to bude bez pijavic. Zem je tvrda, snad tvrdsi nez vcera, ale dzungle nas vycerpala, takze usnout neni sebemensi problem. Dobrou.

04.07.2009 Zase celou noc prselo. Honza se probouzi a vypada spokojene. Ma jen par novych stipancu, ale noc ustal bez pijavic. Zato John se moc nevyspal. Pruvodce vedle nej se nejak stocil napric, a tak John musel odolavat kopancum.
Rozhodli jsme se, ze dnesni den bude spise relaxacni. Nikomu uz se nechce do lesa. A tak se poflakujeme u reky, pozorujeme ptaka hornbilla (neco jako tukan, ale s cervenym zobakem), dokonce mame stesti a ve vetvich vidimedalsiho orangutana. Jeden z pruvodcu prinasi z vesnice 4 duse a u naseho tabora se z nich svazuje Bukit Lawang local jungle raft. Zpatky do vesnice pojedeme po rece. Vsechny veci balime do igelitu, kdyby nahodou. Ale kapitan je sikovny a plavba je bezpecna. Na ctyrech gumach nas jede sedm. Je to zabava. Kolem jedne jsme zpet v Bukit Lawang. Davame si obed, my se znovu ubytovavame a Honzove odjizdeji do Medanu. Loucime se, bylo to super stravit spoledne dny v dzungli, s klukama byla sranda, fakt jsem se pobavila. My se jeste vydavame do rehabilitacniho centra na krmeni orangutanu. Toto centrum slouzi pro orangutany, kteri zili s lidmi mimo dzungli. Nyni byli navracenid do volne prirody a musi o ne byt postarano, protoze uz se neumi o sebe 100% postarat. V centru je ale krmi jenom banany a kokosovym mlekem, aby byli nuceni najit dalsi potravu v prirode. Meli jsme velke stesti. Na krmeni prisel jeden velky orangutan. Bylo to jako film v kine. Kdyz jsme sesli zpet do centra, byli tam dalsi orangutani, dva velci a jedno baby. Moc moc srandovni.
Vecerime ve vesici u mistnich, na resortu si pak davame caj a travime vecer ve spolecnosti indoneskych kluku, kteri cestuji po Indonesii v ramci skolnich prazdnin a procvicuji si anglictinu s turisty. Bukit Lawang dnes vecer zije. Je sobota a spousta lidi prijela do dzungle stravit vikend.
Foto - orangutan si stavi hnizdo, nasledne z nej vypadl na zem a nasranej odchazi

05.07.2009 Dnes se presouvame z Bukit Lawang do Berastagi. Rano nespechame, snazime se jeste dosusit pradlo na slunicku. Po treku bylo vic nez nutne vsechno vyprat. Kdyz jsem dlachnila ty zablacene a propocene kalhoty ve studene vode, uvedomila jsem si, jak moc se tesim na pracku a vuni domova (ze by kralicek Ariel?). O pul desate vyrazime, nejdrive minibusem 3 hodiny do Medanu. Tam si davame obed, pali to jako blazen. Jeste pul hodiny po obede se z toho vzpamatovavam. Peta je uz naprosto odolny. Ja jsem tam stejne ale musela mit nejakou extra palivou chilli papricku, protoze to bylo teda neco. Z Medanu se pak presouvame dalsim minibusem do Berastagi. Mesto je polozene ve vysce 1300 m, takze je tu moc prijemne klima, v noci chladneji. Kochame se na ovocnem trhu, nakupujeme ruzne druhy ovoce, nektere jeste nezname. Dnes odpoledne jsme take zapichli jeden durian. Zamilovali jsme si to. Je to opravdu kral ovoce. A ted je v Indonesii sezona, to budou orgie. Vecer prochazime mestem, vecerime u jednoho z mnoha stanku a po dlouhe dobe usedame k internetu. Musime poslat zpravy domu, ze jsme prezili vylet do dzungle.
Foto - desert z kokosu a cukru vareny v bambusu nad parou. Nic moc.

06.07.2009 Nas plan je jasny. Mistni dopravou se presuneme do Kabanjahe a odtud do Sigarang Garang, vesnice odkud se vychazi na sopku Gunung Sinabung (2460 m). Ve vesnici se ubytujeme, prozkoumame teren a zitra vyrazime na vrchol sopky. Plan pekny, ale realita uplne jina. Do Sigarang Garang jsme se dostali bez problemu, ale nas plan tu zacina krachovat. Vubec nikdo nemluvi anglicky, vsichni se na nas jen koukaji a smeji se nam. Ubytovani?  To jsme se snad zblaznili. A najit cestu k sopce? To uz vubec ne. Inu, pokus byl. A tak to otacime a podstupujeme cestu zpet do Berastagi, kde si najmeme pruvodce, jinak se to asi neda. Uz mame zjisteno, ze pruvodce stoji 250 000 rupek (500 Kc), coz neni tak hrozne. V Berastagi se opet ubytovavame ve stejnem hotelu. Koukaji na nas, jak kdybychom spadli z Marsu. Ja se jim ostatne nedivim. Odpoledne vyhledavame trh s durianem. Hromady bodlinacu se na nas smeji. Dva kupujeme, je to jako droga. Vecer prichazime zpet do guesthousu a durian jde citit uz u vchodove brany. Je to sila. Kuchame jednoho pichlace, takova dobrota. A strasna skoda, ze se to neda prepravit k nam.

07.07.2009 Chystame se na celodenni vylet. Bereme batoh, kupujeme si obed v jedne z mistnich jidelen, vodu a v 7.30 mame sraz s nasim pruvodcem Barusem (jako nas fotbalista) :-) Mistni dopravou jedeme do vychozi vesnice. Barus pro nas pripravil cestu nahoru, kudy nechodi moc lidi, a cestu dolu jinudy. To je uplne super. Vystup je opravdu narocny. Musime vystoupat 1100 m. Asi polovina se jde dzungli, druha polovina po lave a po kamenech. Stoupani je strme, radsi se ani nedivam za sebe dolu, misty je potrebazapojit i ruce. A tak splhame a funime nahoru. Pocasi neni zrovna nejlepsi, ale neprsi, takze pohoda. Po trech hodinach jsme na vrcholku, uf. Takze poprve na sopce, to je ulet. Sopka je stale aktivni, takze porad z ruznych mist kouri. Kolem dymicich puklin se hromadi sira, dym je horky, vse okolo je zlute a sirne vypary jsou tak silne, ze se ani nemuze clovek nadechnout bez rozkaslani. Sopka ma dva kratery, maly a velky. Vse je jako v pohadce. Struktura krajiny, zluta sira, koucici pukliny. Jsme jako male deti, behame po sopce, fotime, bereme na pamatku kousky siry. Proste bozi. Davame si obed a pomalu se vydavame dolu. Tato cesta vypada min strma, coz je jenom dobre. Mavame kraterum a za 2.5 hodiny jsme doleu jezera. Ahoj sopko.  Nozicky boli, hlavne kolena, ale ten zazitek stal za to (s pruvodcem Barusem). Premyslime, ze se jeste zitra podivame na mensi sestru Gunung Sibayak (2094 m). Ale to uvidime az zitra, jestli budou sily.
Foto - hojne uzivany zemedelsky povoz o sile jednoho buvola. Jak jsme videli, je to pomale ale jiste.
Foto - na oslavu uspesneho vystupu jsme opet zapichli jednoho bodlinace. 1 2 3

08.07.2009 Nevim, kolik bylo ve skutecnosti sil, vstavat se nam nechtelo, nohy nas bolely, ale to nutkani bylo neprekonatelne. Proste jsme chteli videt, jak vypada i ta druha sopka. Vyrazili jsme v 7.00 po snidani, dosli jsme az na konec mesta a dal pokracovali po asfaltce. Byla to prijemna cesta lesem a vystup byl podstatne jednodussi nez ten vcera. Asfaltova cesta vedla az 300 m pod vrchol. Pak se slo po vybetonovane cesticce az do krateru sopky. Byl to zase uzasny pohled. Pocasi se nastesti o rana zlepsilo, takze jsme v dalce videli i sopku Sinabung, na kterou jsme lezli vcera. Sibayak byla take zajimava. Oproti Sinabungu byla hlucna, chrcela a prskala dym a paru. Dokonce jsme v jedne z puklin videli proudit vodu. Sopka je neskutecna energie. Pokochali jsme se a hura zpatky dolu. Asi po hodine sestupu jsme na asfaltce potkali dodavku a nebranili se odvozu zpet do mesta. Potrebovali jsme usetrit cas, protoze jsme se rozhodli pro presun na jezero Danau Toba. Po obede jsme stopli dodavku do Kabanjahe a odtud do Parapat. Jizda to byla silena. Sileny ridic jel silene rychle, silena rachotina skakala po silene rozbite silnici a v polovine cesty zacalo silene prset, takze silene zmokly nase batohy na strese a pak silene zmokl i Peta, ktery se snazil batohy prikryt plachtou a ridicovi bylo uplne jedno, ze je Peta na strese a ujel asi pul kilometru nez zase zastavil. Pak jsem musela silene na zachod a pripadalo mi, ze ten autobus uz do Parapatu nikdy nedojede. A taky ze ne. Sileny ridicuv asistent nas vysadil v nejakem  meste, ze si pry mame pockat na dalsi autobus. Pozitivni na tom bylo to, ze jsem mohla konecne na zachod. V podstate to byla moc primemna pauza, autobus prijel za nedlouho a byl normalni a pohodlny, jelo se po normalni ceste a ridic se zdal byt take v klidu. O pul sedme vecer jsme dorazili do Parapatu. Chteli jsme jeste pokracovat dal na ostrov Samosir uprostred jezera, ale ujela nam posledni lod, a tak jsme nasli hotel v Parapatu a zacali se susenim uplne vseho v nasich batozich. To bude jeste anabaze. Doufam, ze zitra bude svitit slunicko, protoze jinak tady pri te vlhkosti nic neuschne. Tesime se na zitra na ostrov.
Foto - a nahrat se trochu v horke pare, broucek spatne pristal (upekl se)
Foto - opet vsude sira a sirny dym, vajickove zkazeny, Karlovy Vary pripominajici

09.07.2009 Dnes to vypada na poklidny den. Po snidani balime a lodi preplouvame na ostrov Samosir. Jezero Toba vzniklo sopecnou cinnosti a je to v podstate obrovske jezero v krateru. Ostrov je pak dilem mensi pozdejsi erupce primo v krateru. Rozmery jezera a ostrova jsou kolosalni. Ostrov je veliky priblizne jako Singapore. Na lodi potkavame Indonesana, ktery nam nabizi ubytovani. Jdeme to omrknout a zustavame. Jsme na vybezku ostrova Tuk Tuk - turisticke centrum s resorty podel jezera. Je to tu prima, vyhled na jezero je nadherny, ale moc prizpusobene turistum. To je ale temer vsude, kde je hezky. Turisti jsou vsichni stejni :o) Davame si susit nase veci, pereme a jdeme na obhlidku Tuk Tuku. Podel silnice jsou resory, restaurace, obchudky se suvenyry. Podarilo se nam najit levny internet, z cehoz jsme meli radost. Vecer jsme objevili perfektni mistni jidelnu. Byli jsme tam jedini turisti, ale o to to bylo lepsi. Jeste si k nam prisedla jedna Francouzka, pani sama na cestach. Dobre jsme popovidali a zasmali se, Peta se sklenici mistniho palmoveho vina :-) Mistni kluci hrali vyborne na kytary a vyborne zpivali. Vsichni jsme se moc bavili. Je uplne jasne, kam budeme chodit travit vecery.
Foto - mistni verze Jet-ski
Foto - devcata se za pomoci cizincu uci anglicky