29. 03. 2009 Indie - Dharamsala, Rishikesh

29. 05. 2018

29. 03. 2009 Dnesni den budeme travit na ceste, to je vic nez jasne. Nejprve se presouvame do mesta Pathankot, autobusem to trva asi 3 hodiny. Na nadrazi si davame obed a nasedame na dalsi autobus do Dharamsaly (konecne hory). Po pate jsme na miste a minibusem se jeste presouvame do McLeod Ganj. Nadherne misto v horach. Residence Dalai Lamy v exilu a vesnicka tibetskych uprchliku. Je to tu dost turisticke, ale celkem prijemne. Krasne vyhledy na zasnezene hory, zima, asi budeme muset dokoupit nejake obleceni :-) Na veceri si davame typickou tibektskou polevku Thukpa a knedlicky Momo. 
Foto - McLeod Ganj namesti, ulice

30. 03. 2009 Dopravame si odpocinkovy den. Planujeme nasi dalsi trasu, je nutne se na to trochu pripravit, protoze presuny, ktere nas cekaji, nebudou jednoduche. Nachazime pekarnu, kde maji chleba. Neco neuveritelneho. V obchode objevujeme mekky roztiratelny syr a tvrdy syr goudu. Po trech mesicich mazeme krajice chleba, prikusujeme rajce, nejlepsi obed za poslednich par dni, mnam. Jeste nam zbylo na snidani. Vetsi cast odpoledne travime na internetu a konecne dodelavame nas blog, zpracovavame fotky a vyrizujeme maily. Vse, co jsme zanedbali, musime ted dohnat. S internetovym spojenim to ted bude asi horsi.

31. 03. 2009 Prochazime se po okoli, navstevujeme Tsuglagkhang komplex, kde se kona velka ceremonie podekovaniIndii, ktera jiz 50 let poskytuje Tibetanum azyl. Meli jsme nadeji, ze bychom mohli na takoveto slave videt Dalai Lamu, ale ten byl bohuzel dnes v Delhi na podobne ceremonii. Odpoledne sjizdime jeepem do Dharmasaly, kde uspesne kupujeme vodeodolne obleceni (kalhoty a bundu za neskutecnych 275 rupek). Podari se nam koupit listky na autobus do Dehra Dun s predstihem sesti dni, coz je naprosto neuveritelne. Dokonce dostavame listky vytistene z tiskarny. Nestacime zirat. Potkavame tri turisty, kteri prave odnekud dorazili a smeruji do McLeod Ganj. Protoze jsou dost znaveni (hlavne jedna z nich, ktere je jeste navic strasne spatne), pomahame jim s batohama a radime jim co a jak. Naprosto dobre vime, jak je takova pomoc v techto situacich k nezaplaceni. Po dnesnim dnu jsme jiz skoro vybaveni na treky do hor - koupila jsem teple ponozky, cepici, jeste dokoupit nejakou teplejsi mikinu a bundu a jde se na to.
Foto - radost z nove cepice zacala byt pomalu vic nez blazniva

01. 04. 2009 Vylet na Dal Lake, cestou necestou, s krasnymi vyhledy na hory az ke Guna Temple. Zpet po stejne trase. Moc pekny celodenni vylet.
Foto - nas pruvodce, ktery nas dovedl az k cili (cca 7 km). Tam pak zustal.

02. 04. 2009 Travime v McLeod Ganj, nakupujeme darky pro nase blizke, nejake drobnosti pro nas, zimni bundy, kupujeme mapu, ktera se bude hodit, navstevujeme muzeum Tibetu, coz je velmi zajimave, ale smutne. Osud Tibetu a tibetanu tu na vas dychne doslova z prvni ruky (Dalajlama bydli o par zdi vedle). 50 let trvajici bezmoc (Cina je proste moc velka). Jdeme se podivat do Kalachakra templu a take do sousedniho budhistickeho chramu (na tomto miste sedava 14-ty Dalajlama). Vidime mnichy, jak v rouskach sypou mandalu. Trpeliva, presna a mravecni prace. Potkavame tri Cesky, nasinci zase po dlouhe dobe. Vecer se setkavame vsichni na terase restaurace, kde si davame pivko a veceri. Je to paradni popovidat si a zasmat se, slyset zazitky nekoho jineho. Kdyz se loucime, pripada mi to, jako bychom se znali uz veky, rikali si ahoj a meli se zase zitra sejit... Ahoj holky z Tabora!!! Snad se jeste nekdy nase cesty sejdou.
Foto - 13-ty Dalajlama, tibetska zena (50 let zpet)

03. 04. 2009 Probouzime se do zamraceneho rana. Celou noc bourilo a prselo a my trochu vahame, jestli vyjit do hor. Tady totiz clovek s pocasim nikdy nevi. V horach se to meni kazdou hodinu. Muze svitit slunicko a za hodinu lije jako z konve a naopak. A tak tedy verime tomu naopak, balime batohy, s sebou bereme jen to nejnutnejsi, zbytek veci nechavame v guesthousu u mnichu. Dnesni den je v planu dojit do Triundu (2850 m), vesnicka v horach. Ceka nas prevyseni 1100 m. To bude fuska. Jde se moc dobre, je pod mrakem, ale neprsi. Prichazime k prvni cajovne, ktera je u Galu templu. V polovine cesty si davame obed a funime dal. Vsude roste spousta rododendronu, ktere zrovna kvetou. Cele stromy tak zari cervene na svazich a pri ceste. Na protejsim svahu vidime dalsi cajovnu (cca 2300m - ta modra tecka), kde planujeme cajik a pauzicku (uz jsme tam). Citime, jak se ochlazuje vzduch. Po ctvrte hodine zdolavame posledni metry a vystupujeme na horu, do Triundu. Jsme v celku prekvapeni. Ocekavali jsme vesnici v horach. Kdyz vsak vylezame posledni metry a prichazime na louku, objevuji se pred nami dve zaplachtovane boudy a asi ctyri domky. Pocasi porad nic moc, zima me nuti nasadit cepici a salu. Ptame se na nocleh, nabizi nam stan za 400 rupek nebo pokoj za 500. O kousek vys v horach vidime jeste jeden domek. Chceme znat vsechny moznosti, a tak slapeme jeste par minut do kopce. Parada. Ind na samote a ma pokoj za 300, daleko od kriku domorodcu. Ubytovavame se a jdeme si dolu na caj, je potreba se trochu zahrat, vitr fuci, padaji kroupy, mraky sestoupily mezi nas. Rychle se stmiva, jdeme zpet k nasemu Indovi. Ten rozdelava ohen ve svem pristresku, vari nam dalsi caj a lusteninovou polivku a placky chapati. Vyborna vecere. Venku porad padaji kroupy a silne prsi. Je zima a my se ohrivame u ohne. Kolem devate se vyjasnuje, objevuje se mesic, hvezdy, otvira se nam vyhled na Dharamsalu, McLeod Ganj a na druhe strane na zasnezene hory. Venku je kolem 0, v nasem pribytku asi 1 stupen, balime se do spacaku a ja si samozrejme uprostred noci hraju na hrdinku a musim vylezat z tepleho pelechu do mrazu na zachod. Je krasne jasno a mrazivo.
Foto - schody do nebe
Foto - za dvermi naseho pokojiku mraky a nehostino
Foto - obchudek, kuchyn, pokojik a loznice v jednom

04. 04. 2009 Rano nas budi slunicko, Triund je proste jako z pohadky. Snidame na velkem kameni a cerpame teplicko od slunicka, odpocivame.(domek kde bydlime) Dnes mame v planu kratsi cestu na Snow Line (3350 m). Puvodne jsme chteli jit az k Lahes Cave (3700 m), ale od naseho Inda vime, ze to jeste neni mozne. Velka vrstva snehu tam zakryva cestu. Vyrazime. Cesta pomalu stoupa po ubocich kopcu a smeruje k masivu, ktery se pred nami tyci uz druhy den. Za zady nechavame masiv Triundu.Pomalu zacina pribyvat snehu. O tom, ze dal do cave (jeskyne) to nepujde, se presvedcujeme na Snow Line. Snehu je tam tak 40 cm, prochazime ve vyslapanych stopach a jsme radi, ze mame dobre botky samochodky. Na Snow Line je cajovna, resp. zaplachtovany pribytek, kde bydli a prodava osamoceny pan. Je mozne tu i prespat. Davame si tu caj, kochame se krasnymi vyhledy. Temer se muzeme dotknout horskeho masivu pred nami, ktery nas vyziva svymi 4500m vysky. Kvuli snehu ale nelze jit dal a tak vyrazime na cestu zpet. Pocasi je stridave, chvili slunicko, chvili mraky. Na kamenech si chystame obed, ktery je jako vzdy vynikajici. Syr, chleb a zelenina. Jen v prirode a po poctivem vydeji energie muze byt tak jednoduche jidlo tak vynikajici. Kdyz prichazime zpet do Triundu, pocasi je opet jako v pohadce. Je zde par lidi, kteri si vyslapli nahoru. Travime paradni odpoledne, odpocivame,  jdeme jeste na jednu prochazku po okoli a vecer opet jime u ohne, noc je tentokrat uplne jasna, ani zima uz neni takova. Ohen mame rozdelany venku a mesic obklopuje obrovsky kruh jakehosi oparu. Amazing.

05. 04. 2009 Svita. Opet nas probouzi slunicko, mame velke stesti. Snidame, balime, loucime se s Indem a vyrazime na cestu. Volime jinou trasu, smerem do vesnice Bhagsu. Mistni rikaji, ze tato trasa je slozitejsi, protoze cesticka neni tak uplne jasna. Meli pravdu. Ztratili jsme se, trochu se zapotili, ale po pulhodine zmateneho slezani a vylezani strani a bloudeni cestou necestou jsme opet narazili na pesinku, ktera nas dovedla az k Bhagsu vodopadu a Shiva cafe. Tam jsme si dali zaslouzene bananove lassi a byli jsme celkem dost radi, ze jsme zase narazili na civilizaci. Bloudit v horach neni zadna sranda... Z Shiva Cafe uz byla cesta jednoducha. Porad za nosem do vesnicky Bhagsu a do McLeod Ganj. Ubytovali jsme se opet u mnichu (tentokrat ale pokoj na strese = terasa a super vyhled), odnesli pradlo na vyprani, smyli ze sebe tridenni spinu a dali odpocnout noham. Kolena by si opravdu po tom tisicimetrovem sestupu zaslouzila masaz :-)
Foto - v horach se vodou neplytva
Foto - vysoko horska kvetena
Foto - cajovna na Triundu
Foto - toto neni Anglie
Foto - jak se stavi dum z kamene. Detail zdi, zed, celkovy pohled.
Foto - vlevo uplne dole Dharamsala, a napravo vesnicka Bhaksu a Mc Leod Ganj
Foto - dostal jsem chut na cokoladuFoto - chut na cokoladu me presla
Foto - potkali jsme maleho hada
Foto - pastevecka obydli v horach

06. 04. 2009 Prsi. A prsi cely den. V podstate cekame jen na autobus, ktery nam jede v 9 vecer. Cteme, jime, pijeme, zabijime cas v kavarnach, hrajeme karty. I takoveto lenosici dny, dny nicnedelani vas mohou na cestach potkat. Docela si to uzivam, ceka nas totiz 15 hodin v autobuse a na to bude potreba trochu sil v zasobe. Ve 21.00 odjizdime tim nejvic hardcore  autobusem (rozumej lidovy autobus, dve sedadla - uzka ulicka - tri sedadla, ale autobus neni sirsi a sedadla jsou tudiz uzsi) smer Dehra Dun. Zazitek je to tradicni indicky. Zaklinena mezi Petu a Tibetanku dokonce parkrat usinam, ale moc se to neda. Autobus troubi, neustale nekdo naseda a vyseda, chrchla, krka, kycha...

07. 04. 2009 V 10.30 jsme na miste. Teplotni rozdil asi 30 stupnu. V zimni bunde, se salou a cepici si pripadame jak silenci. Odhazujeme tedy hunate svrsky, prezouvame se do sandalu a nasedame na dalsi autobus. Jeste hodina a pul a jsme v Rishikeshi. Oooo, jak nam bylo dobre v horach, mezi Tibetany. Nadrazi v Rishikeshi je tradicni indicky masakr. Vsichni se na nas vrhaji, tlaci nas do sveho tuktuka a za neuveritelnou cenu nas chteji dopravit do oblasti hotylku a asramu. Ja se jen smeju, ale je to smich zoufalce. Konecne se nam podarilo usmlouvat tuk tuka ze 150 na 80 rupek, ktery nas odvazi do hotylku s restauraci a vyhledem na Gangu. Potrebujeme sprchu a neco dobreho do zaludku. Po zcivilizovani se se vydavame do ulicek Rishikeshe. Prechazime most pres Gangu a jdeme proti proudu reky. Vypada to tu na klidnou oblast, kde by se dal stravit zitrejsi den. Pomalu se vracime zpatky a najednou Peta rika: "Neni to jedna Ceska, co jsme potkali v McLeod Ganj?" Neverime vlastnim ocim, ani ja, ani Peta, ani Renca. Potkavame se i s Ivou a Helenkou. Davame caj a delame si spolecnou fotku, kdyz kousek od nas slysim: "You are kidding me!" Ani Tom nemuze uverit vlastnim ocim. A tak travime moc prijemny vecer. Jdeme se podivat k rece, deti nam prodavaji krmeni pro ryby ve svate vode. Ja jsem to tusila, ze se jeste nekde potkame :-)
Foto - pudza na Ganze

08. 04. 2009 Rishikesh me moc neoslovila. Ani Peta neni moc nadsen. Rano zustavame na hotelu a cteme, vubec se nam nechce do toho sileneho zmatku venku. Pred polednem se premlouvame, ze bychom tedy meli vylezt a provest koupel v posvatne Ganze. Schazime k mostu a po ceste me odchytava svaty muz a pomerne nasilne ze me vymami 20 rupek (chtel 100, ale tomu jsem se zasmala). Udela mi na celo oranzovou tecku a provadi jakesi pozehnani. Celkove me odradilo to, jak to cele probehlo. Kolemjdouci turista proste nema na vyber a uz z neho tahaj rupky. Kazdopadne, dosli jsme proti proudu reky na klidne misto, malou pisecnou plaz, oba jsme vlezlli do ledove Gangy, ktera prameni z ledovce v horach ve vysce 3900 m. Misto se jmenuje Kravska tlama. Osvezujici koupel. Zbytek odpoledne jsme stravili ctenim ve stinu stromu. Vecer jsme se chteli jeste setkat s ceskyma holkama a Tomem, bohuzel ale zaclo prset, a tak jsme zakotvili na nasem hotelu, dali si vybornou veceri. Snedli jsme toho vic nez dost asi s vedomim, ze takhle dobre si dlouho nepochutname. Zitra totiz vyrazime na dlouhou cestu do Kathmandu.
Foto - proc se za nama indove otaceji