25. 03. 2009 Severozapadni Indie

29. 05. 2018

25. 03. 2009 ... a nechci se probudit. Ale Lenko, nemuzes byt takova mekkota. Hura do Chennaiskych ulic. Prvni chapati, indicky caj, prvni obed. Vubec nemuzu uverit, jak uz jsem vse zapomnela. Strasna chudoba a bida, zebraci, chaos (Samozrejme mereno evropskym metrem). Nejak to porad nemuzu rozdychat. Odpoledne travime na internetu, abychom zpracovali fotky. Po pate spechame na hotel, kde se jeste rychle sprchujeme a v 19.30 nam odjizdi vlak do Delhi. Ceka nas 35 hodin ve vlaku, 5 hodin na nadrazi v Delhi a dalsich 9 hodin ve vlaku do Amritsaru. Zda se to jako neco, co nelze prezit, ale nakonec to zas neni tak hrozne. Prvni noc je bez problemu, spime jako zabiti. Docela jsme to vyhrali. Mame totiz uplne horni luzka, takze jsme naprosto nezavisli na ostatnich (nasi spolucestujici). Muzeme si lehnout, kdy chceme, muzeme tam mit roztahane sve veci, i sednout se tam nahore da. Dole je to o dost horsi. Na spodnim luzku se normalne sedi a prostredni luzko je sklopene. Kdyz se toto prostredni luzko rozlozi, znamena to pro vsechny sedici, ze si musi lehnout, protoze se prostor znacne zmensi. A tak si nahore chrochtame nad nasim blahobytem. Takovou nasi mensi nevyhodou je, ze bydlime primo u zachodu, takze je tu nepretrzity pohyb. On by ani nebyl tak kvuli zachodum jako kvuli zasuvkam, ktere jsou tu take umisteny a kam Indove nepretrzite chodi nabijet sve mobily. Takze je zde docela husto. Situaci jeste znasobuji Indove, kteri patri ve vlaku do nizsi tridy, ale protoze se do jejich vagonu proste nenarvali, tak prisli do vagonu naseho. A tak v ulickach u zachodu, mezi vlaky a vsude, kde se da, posedavaji, polehavaji Indove. Atmosferu vlaku dodavaji prodavaci vseho mozneho, zebraci, potulni zpevaci. Piti a jidlo tu take neustale roznaseji a prodavaji zamestnanci vlaku. Ti nas drzi pri zivote. Docela dobra ryze byriani v alobalove misce. jinak je take mozne vybehnout z vlaku, kdyz vlak zastavi ve stanici, a neco si koupit. Toto je ale trochu riskantni, protoze clovek nikdy nevi, jak dlouho bude vlak stat. Nam je fajn.

26. 03. 2009 Cely den ve vlaku. Cteme, spime, sedime, koukame, jime, spime, cteme, koukame, jime, sedime, lezime, a je noc, tak zase spime.

27. 03. 2009 Je to naprosto neskutecne, ale do Delhi prijizdime presne na cas v 6.30 rano. Davame si batohy do uschovny a jdeme do viru ulic pripomenout si bazar, kde jsme v lednu bydleli. Davame si snidani, cerstvy dzusik, prohodime par slov s Anglicankou, kterou tu potkavame, a jdeme zpet na nadrazi. Nas vlak do Amritsaru prijizdi vcas. Ceka nas jeste 9 hodin. Tento vlak je trochu hardcore. Tam, kde by normalne melo sedet 6 lidi jich sedi 12, a to nezahrnuje nas, protoze my jsme opet zvitezili s lehatky nahore, takze naprosty luxus. Trochu bych rekla, ze se tyto vlaky postupne meni v nejhustejsi second class. Indove si casto koupi nejlevnejsi listky, a protoze se proste do tech vagonu nevejdou, namackaji se o tridu vys. Vetsinou jedou jednu nebo jen nekolik zastavek, takze je pruvodci nechytne. A kdyz chytne, oni jednoduse vystoupi a preskoci do jineho vagonu. Normalni bezna Indie :-)
Po osme prijizdi nas vlak do Amritsaru. Jeden z tuk tukaru nas veze do Tourist Guesthousu, kde se ubytovavame za 300 rupek. Jdeme na veceri, davame si zmrzlinu, wau jake to povyrazeni, a riksou jedeme ke zlatemu chramu Golden Temple. Do arealu chramu se musi bez bot a se zahalenou hlavou. Boty nechavame v uschovne bot tak jako vsichni, prikryvame hlavy a vstupujeme do chramu. Je to nadhera. Nekteri Indove se koupou v bazenu, ve kterem stoji Zlaty chram a kde je ulozen original svate knihy Sikhu. Sikhove veri, ze koupel a vubec voda v bazenu je leciva. Probihaji zde take nejake nabozenske ritualy, vsude dokola spi poutnici. Je zde mozno zustat pres noc zadarmo, resp. za dobrovolny prispevek. U dveri, kde probihal ritual vynaseni svate knihy, najednou privazeji velky vozik se stocky oranzovych latek. Na zemi rozprostiraji prosteradla a hadry, Indove si sedaji. Nekteri zacinaji latky strihat (vsichni stejnym zpusobem), jini tyto rozstrihnute kusy skladaji. I my jsme vyzvani, abychom si sedli. A protoze jim chceme pomoct, usedame a skladame. Je to jasne. Odejit lze, az je doskladano vse. Poskladane latky se zabaluji a nakladaji na vozik. Nevime, na co to maji, a tak se Peta pta. Je to latka na turbany pro Sikhy. A protoze Ind Petovi moc nerozumi, vezme kus latky, nejaky zbytek, a vaze jej Petovi na hlavu. Je to docela sranda. Peta zari na vsechny strany svou nove oranzovou pokryvkou hlavy. Odchazime z chramu, davame praci riksakovi a ten nas odvazi do hotelu. Moc prijemny vecer.

28. 03. 2009 Po snidani jedeme riksou do Mata Temple. Je to hinduisticka svatyne s mnoha bozstvy a symboly. Je zde takove bludiste chodeb, kudy se prochazi, schody nahoru, dolu, chodby jakoby v jeskyni, kde lze prolezt pouze po kolenach, kousek je nutno prebrodit vodou. Vse hodne barevne, slozene ze sklicek a zrcadel. Neco jako svata naucna stezka (vyberci prispevku). Pro nas velmi neobvykle. Opet se tu chodi bosky, boty se nechavaji v uschovne pred chramem. V nejvetsi mistnosti chramu probihaji modlitby, lide zpivaji, zvoni na zvony. Po Mata Temple jedeme opet do Zlateho chramu, abychom jej videli za denniho svetla. Je to zase uplne jiny rozmer. Podstatne vice lidi se trousi dovnitr i ven. Vyzouvame boty, myjeme nohy, zahalujeme hlavy a pridavame se k nim. Lide se sem prichazi pomodlit, vykoupat se v Amrit Sarovaru (jezero). Kdyz uz skoro odchazime, oslovi nas prijemny Sikh, ujima se nas a zacina nam delat pruvodce. Je moc mily, vysvetluje nam ruzne veci o nabozenstvi Sikhu, o jejich meste a Zlatem chramu. Je zde budova, kde muze kdokoli prespat zadarmo, max. vsak tri noci. Vyuzivaji toho predevsim poutnici, kteri putuji na toto posvatne misto. Ale muzou tu prespat i turiste (je jim vyhrazena jedna mistnost). V chramu je take obrovska kuchyn, kde se vari 24 hodin denne nepretrzite a obrovska dvoupatrova jidelna pro 2000 lidi, kde se podava jidlo take 24 hodin denne. Je to jediny Sikhsky chram s takto nepretrzitym provozem. Vse je tu zadarmo a vetsinu prace delaji dobrovolnici. Sikh nam nejprve ukazuje vyrobnu placek chapati, maji na to velky stroj, ale v jine mistnosti se placky delaji i rucne. Kazdy, kdo chce, sem muze prijit a pomoct kdekoli v kuchyni nebo jidelne. A tak si zkousime delat chapati, Peta v kuchyni micha ve velkem kotli zeli. V dalsi mistnosti se loupe cibule, kraji cibule, jinde se zase vse vari. Je to vse obrovske. Taky tato kuchyn nakrmi denne pres 80 000 lidi. Ted jsme videli, jak a kde se jidlo pripravuje, a je cas jej taky ochutnat. U vchodu do jidelny kazdy dostane nerezovy tac, misku na vodu a lzicku. Potom se jde s davem. My jdeme do druheho patra. Vzdy to funguje tak, ze se jidelna naplni, zavrou se dvere, lide se naji, odejdou, v jidelne se setre a masinou ocisti podlaha a mohou vstoupit dalsi lide. Na zemi jsou koberecky, na kterych se sedi, tac se polozi pred sebe na zem a dobrovolnici, kteri zde pracuji roznasi v kyblikach jidlo - lusteninovy dal (hrnce s jidlem), placky, sladkou pochoutku, chatni. Je to vynikajici. Pridaji vam, kolikrat chcete, chodi totiz s jidlem porad okolo, a kdyz uvidi ekoho neco dojidat, hned mu nabizi dalsi nasup. Vyborny obed. Po jidle se vsichni zvedaji a odnaseji si sve pouzite nadobi. Odevzdavaji ho na dalsim miste, kde probiha hromadne myti. Myje se a oplachuje asi na petkrat. Ciste nadobi opet putuje ke vchodu, kde jej dostavaji dalsi poutnici. Jeste si davame caj a pak nam nas pruvodce  ukazuje podzemni chodby, ktere slouzi jako ukryt v pripade nejakych nepokoju nebo valky. Uvedomujeme si, jak bylo skvele tohoto cloveka potkat. Bez nej bychom tohle vse nevideli a nezazili. Bohuzel se s nim musime rozloucit, protoze nas ceka jeste jedno dobrodruzstvi.

Jak to vypada v kuchyni, kde se vari denne pro 80.000 stravniku:
Capati zde pripravuji opravdu ve velkem a jelikoz by se takove mnozstvi placek nedalo rucne vyvalet, musi pomoci stroj (odebirani upecenych placek). Jeste teple se placky mazou maslem. Dal, sabji a halva se vari v obrovskych hrncomisach. Zkusil jsem si michat misku se zelim a verte, ze to bylo nad me sily. Vsechnu praci zde delaji dobrovolnici a tak i my jsme si vyvaleli par placek. Trochu jsem vzbudil zajem tim, ze mi to slo celkem od ruky (praxe z Vecnostnich menicek). Dale jsme navstvili sekci kde se loupala a krajela cibule. Opet vse dobrovolnici. Hned vedle byla stara kuchyne, kde se pod kotli topilo drevem. Vstoupili jsme do pekla (Sikhove prominou to prirovnani). Kuchari razantne pozadali, abych je vyfotil. S radosti jsem jim vyhovel (po chvili nam podstrcili adresu a my jim fotku radi posleme:). Dalsi sekce byla odebirani spinaveho nadobi od stravniku. Vse frcelo jak na dratkach. Mycka se skladala z peti rad omyvacich zlabu obklopenych samozrejme dobrovolniky. Prvni rada byla na nehrubsi myti az k te pate finalni na cisto. Neuveritelne mnozstvi tacu, misek a lzicek. 

Ve tri hodiny odpoledne jedeme na indicko-pakistanske hranice na ceremonii stazeni vlajky. V podstate nevime, co nas ceka. Predpokladame, ze se nas tam sejde nekolik turistu, ktere prepravci posbirali ve meste, a ze v klidu shledneme ceremonii s pocitem, ze jsme temer byli v Pakistanu. Vse je ale uplne jinak. Na ceremonii prijeli tisice a tisice lidi, ktere vojaci v uniformach organizovane usazuji na tribuny. Tim "organizovane" myslim samozrejme na indicky organizovane. Je to velke predstaveni, obrovska veselice. Hlasita muzika se na nas riti z reprobeden a indove jasaji nad kazdym novym songem (Tusime, ze jde o pisne oslavujici Indii a vubec cely tenhle ritual podnecuje v Indech jejich narodni hrdost a ti si to, diky sile davu, opravdu uzivaji). Deti bezprostredne tanci a krati tak vsem chvili do zacatku ceremonie. Pak dochazi k vlastnimu aktu vymeny strazi a stazeni vlajky. Neni toho sice moc videt, ale staci slyset byt pri tom. Krik, jasot, skandovani, tleskani. Vse pokud mozno mocneji a hlasiteji, nez na protejsi pakistanske strane, kde se odehravalo podobne predstaveni. Jelikoz Indu se seslo podstatne vice nez Pakistancu s prekricenim neby az tak velky problem. Straze zahrali divadlo, pochodovali, vytahli a pak zase spustili vlajky. Lide porad jasaji, vstavaji, foti. Nevidana podivana a velmi silny zazitek. Jako by jsme se v te chvili dotykali indicke duse. Slza dojeti byla na kraji. Nevidana je taky cesta zpet, kdy se tech nekolik tisic Indu snazi dostat pryc po jedne silnici. A tak divadlo jeste chvili pokracuje za doprovodu nepretrziteho troubeni stovek aut. Byl to skvely den. Jeste si jdeme na veceri a marne se snazime najit internet. Po nejake chvili to vzdavame, ono toho dnes stejne bylo az az.

Foto - Ganesa v Mata templu
Foto - trziste v Amritsaru
Foto - prodavac kokosu pred Golden Temple
Foto - uschovna bot pred Zlatym chramem a znamka z uschovny
Foto - podavac vody v chramu
Foto - Indove se radi foti
Foto - Zlaty chram v Amritsaru
Foto - deti
Foto - z toho jde husi kuze (Indicko - Pakistanska hranice). Takhle jsme to meli i doma a doufam, ze se to nevrati.