24. 01. 2009 - Kerala

29. 05. 2018

24.01.2009 o pul osme rano prijizdime do Bombaje. Bereme taxika na letiste - verejnou dopravou to riskovat nechceme, aby nam neuletelo letadlo. Taxik nas stal Rs 300 + 20 za bagly. Na letisti jsme v uplne jinem svete. Zase si pripadam jako doma na zapade. Vsude cisto, zachody lepsi nez na Ruzyni, toaletak, mydlo... Vsude cedulky: "Please, do not spit." To je totiz jeden z nejrozsirenejsich zvyku Indu i Indek. Flusou vsude, na vsechno a porad. Nekteri, resp. vetsina k tomu navic jeste zvykaji betelove listy a to, co plivou je barvy cervenohnede. Takze kdekoli na verejnych prostranstvich jsou zdi a rohy doplivany cervene do vyse jednoho metru. Na letisti opravdu relaxujeme. Je to pohoda. Letadlo nema zpozdeni a tak hura do Mangalore. Na palube dostavame malou petku vody, malou petku fresh lemon juice a vydatny obed - zeleninove kari s ryzi a lusteninovy dal, raitu a dezert. Letime hodinu a pul. Asi o pul treti pristavame, bereme zavazadla a vyrazime na bus. Tuk tuk nas veze na zastavku a pak mistnim busem na vlakac. Chceme chytnout vecerni vlak do Ernakulam a posunout se jeste dal. Nas plan vsak krachuje. Vsechny vlaky jsou plne az do 27. ledna. Cekat opravdu nechceme. Bereme tuk tuka a nechavame se zavest do cestovni kancelare, ktera organizuje autobusy. Opet smula. Bus je plny. My opravdu chceme jet jeste dnes vecer, a tak volime variantu C. Tu posledni a tu nejbrutalnejsi. Nechavame se odvezt na autobusove nadrazi a zjistujeme, ze v 19.30 jede bus do Guruvayuru. Je to mistni indicky brutalni autobus. Kdo driv prijde, ten driv mele. Na nadrazi prijizdi uz skoro plny a my se pridavame do rvacky o mista. Meli jsme stesti. Nejaky kluk nas pustil a drzel nam mista. Nekdy jsou ti Indove opravdu hodni. Bus je kostitras nekolik set let stary. Ridic opet ridi jako naprosty blazen a my se jen modlime, ze to prezijeme. Ceka nas 11 hodin cesty. Bus stavi po kazdych deseti minutach. Lide vystupuji a nastupuji, chvilemi je klid, chvilemi se na me sape desitka Indu. Proste brutalni jizda. Spat se neda nebo jen velice prerusovane. Ale musime byt tvrdi, musime vydrzet :-)

25.01.2009 kolem seste rano se vypotacim z autobusu a nemuzu uverit, ze jsme na miste. Pripadam si, jak kdybych byla napul v bezvedomi. Otrepavame se, jdeme na zachod a hura na lov dalsiho autobusu. Jeste se potrebujeme kousek posunout. V 7.00 startujeme dalsim busem do naseho ciloveho mista Cochin. Dalsi 3.5 hodinova jizda. Bus nas vysype v Ernakulam, dalsi bus nas hodinu veze na Fort Cochin. A konecne jsme tu. Misto vypada klidne, vsude je akorat hodne turistu a my po chvili zjistujeme, ze i ceny tomu odpovidaji. Ubytovavame se po znacnem bloudeni a hledani v jednom z homestayu za 500 rupek. Pereme pradlo, davame sprchu, a delame ze sebe opet lidi. Odpoledne vyrazime do ulic, davame obed, navstevujeme zidovske mesto, synagogu. Je zde spousta obchudku se starozitnostmi, ruznymi soskami, sperky, korenim. Prochazime kolem kostelu (portugalsky vliv v tomto miste), vidime svatbu v bazilice Santa Cruz, vidime indicke predstaveni Kathakali, prohlizime ryby na rybim trhu, odpocivame.
Foto tradicni lov ryb zde probiha do obrovskych cerenu umistenych jakoby na velke pace. Soumrak.
Foto kdyz se rekne spinave nohy :o)
Foto kostelik v noci

26.01.2009 Rano se stehujeme do jineho homestay, ktery jsme nasli jeste minulou noc. Jedeme lodi pres more na ostrov Vypeen Island a busem na Cherai Beach. Je to nadhera. More je teploucke jako kafe a my se cachtame jako lachtani. Super! Vecer se vracime zpet na Fort Cochin a v jedne z poulicnich restauraci vybirame z voziku rybu, kterou nam celou upecou tandoori masala style. Vyborna vecere!
Foto cosi nas lakalo, tak jsme to koupili. Nebylo to k jidlu :o)
Foto tak to uz je trochu kycovita fotka :o) 

27.01.2009 v 5.50 odjizdime na ferry (lod jako autobus) z Cochinu do Ernakulam. Pri cekani na lod nam jeste davaji poradnou sodu komari. Vyrojilo se jich asi milion po vcerejsim destiku. Z Ernakulam nam jede v 8.00 bus do Munnaru. Po jedne odpoledne jsme ubytovani a muzeme si uzivat okolni prirody. Je to nadhera. Vsude cajove plantaze, cajove kere na vsech svazich, kam se clovek podiva. Vsude okolo kopce, jupi, jsme v horach. I vzduch je podstatne cistsi a trochu chladnejsi. Oba citime obrovskou ulevu. Bydlime v malem hotelu Durga za 400 rupii - cisty pokoj, horka voda a nadherny vyhled na kopec s cajovniky. Zakotvili jsme mimo centrum mesta, jsme uplne na okraji a je tu paradni klid. Munnar je pomerne turisticke misto a tak se na tom vsichni snazi prizivit. Tuk tukari nuti sve sluzby kazdych 5 minut, ale my nemame zajem o nejake organizovane vylety v turistickych stadech. Shanime si mapu a volime svobodny den ve forme vypujceni motorky. Napad se zda dobry, ale realita je trochu jina. Kdyz vyjizdime s motorkou na silnici a ujizdime par kilometru po klidne ceste za Munnarem, zjistujeme, ze to zase asi neni tak vyborne reseni. Motorka je kostitras, silnice jsou v udesnem stavu a pri predstave indicke silene dopravy jeste k tomu..... Ne, to je o zivot. Motorku pokorne vracime a verime ve verejnou dopravu. Jime v blizke "restauraci" za neskutecne nizke ceny, davame caj, smazeny banan a prochazku do kopcu. Nadhera. Vecer prsi, ochlazuje se, ale nam je to prijemne. Po tech tropickych vedrech v Cochinu je to fakt uleva.

28.01.2009 Chytame tzv. share jeep, ktery jede do Mattupetty. Je zde krasne prehradni jezero, turiste si mohou zajezdit na lodich. Po ceste potkavame dva slony, a tak se nechavame svezt. Strasne jsem to chtela zkusit. Zazitek je to zajimavy, ale ta chvilka na slonim hrbetu stacila. Je to nuda :-) Slon je obrovske zvire, ma strasne tvrdou kuzi a tvrde chlupy. Taky velke usi, obrovskou hlavu, dlouhy chobot, proste tak jak ho zname z obrazku. Ale je to super si slona osahat :-) Po nejake dobe stopujeme autobus a jedeme na misto zvane Top Station. Jedna se o vyskovy bod na hranici Keraly a Tamil Nadu. Mely by tu byt krasne vyhledy. Bohuzel vsak vjizdime do mraku a uz v nich zustavame. Ale cesta stala za to, tech cajovniku a ta priroda. To je fakt nadhera. Na Top Station vystupujeme a klepeme peknou kosu, jesteze mame v batohu mikiny. Je zde bouda, kde davame caj a seznamujeme se se starikem, ktery nam ukazuje ruzne fotky a knihy, kde ma poznamky od turistu. Je to starik, ktery bere turisty na treky do hor. Jeste tam take potkavame jednu Francouzku, ktera u dedy a jeho rodiny jiz nekolikaty den bydli. Ceka na nejake dalsi lidi, aby se mohlo jit na trek. A to je slovo do pranice. Jdeme k dedovi domu, chvili posedime u ohne s jeho manzelkou a sestrou, deti jsou ve skole. Vse je smluveno. Zitra se vyrazi na dvoudenni trek do hor, jupi!!!! Bereme autobus zpet do Munnaru a uz se moc tesime. Dva dny mimo civilizaci, to je presne to, po cem tak touzime.   

Foto no comment
Foto ten vyraz je kvuli tomu spinavymu sedadlu. Uz vime od ceho mame tak spinava trika na zadech. A prej ze od batohu :o))
Foto s majitelem jednoho z cajoveho pole
Foto vecere v resturaci. Taky nam udelali vajecnou omeletu. Vse vytecne. Je skvele jist rukama. Zkuste to. No a pak do vedlejsi stanku na caj caj.