21. 05. 2009 - Bodghaya

06. 06. 2018

21. 05. 2009 Dopoledne jeste zaridit par veci, na internet, posledni setkani s Frantou, vymenuji si s Petou knizky, zase budou mit oba co cist. Jeste do pekarny koupit nejake jidlo s sebou do autobusu, vyzvednout batohy a jde se na vec. Z Darjeelingu jedeme jeepem do Siliguri. Cesta je docela v pohode. Jsou to serpentini dolu, takze vzdalenost mala a doba nekonecna. Siliguri je takovy dopravni uzel. Je to tu dobre, ze vsechny autobusy, jeepy i vlaky jezdi z jedne ulice, takze se clovek nemusi nikam zmatene presunovat. Kupujeme si listky do Patny. Autobus by mel odjizdet v 17.30. Od poulicniho prodavace kupujeme trs lyci. Vypada to na sezonu tohoto ovoce. Z hor jsme prijeli do niziny a je priserne vedro. A my vime, ze v Bodhgayi bude jeste hur. Vsude je spousta prodavacu ovoce, hlavne banany, lyci a mango. Manga jsou uzasna, sladka, stavnata. Kazdy den si to uzivame. Po pate prijel nas autobus. Mame listky na prvni dve sedadla do kabiny k ridici. Prvnich 5 minut v autobuse jsem ve zvlastnim rozpolozeni a stresu. Nase sedadla jsou v podstate jedno ctyrsedadlo otocene po boku smeru jizdy s operadlem koncicim v urovni lopatek. Uf, utiram si studeny pot a smiruju se s tim, ze 15 hodin budu bdit a koukat na ridice. Pred odjezdem je jeste potreba zapalit vonne tycinky na maly oltarik v kabine. Po seste hodine autobus opousti Siliguri. Zatim jsme v kabine sami, ale nemam strach. Bus stavi kazdych 5 minut, aby nekoho dalsiho nabral. A tak jedeme. Z kabiny je krasny vyhled a ja si uvedomuju, ze jsme zpet v te prave Indii. Darjeeling a Sikkim byly hodne jine. Vyssi uroven, cisto, zeleno. Ted se zase divame realite primo do oci. Autobus se kodrca po rozbite silnici, ridic troubi jak o zivot, jsou 2 hodiny v noci. Chce se mi strasne spat, ale je to jaksi nemozne. Pokazde, kdyz usnu, ridic bud silene zatroubi nebo zabrzdi tak, ze malem prolitnu prednim sklem. Nevim, koli tak muze byt hodin, ale stal se zazrak. Vsichni z kabiny vystoupili, takze mame pro sebe dve dlouha sedadla, wau. Kazdy si lehame na jedno a ja konecne usinam.
Foto - prodavac zmrzliny, se zmrzlinou. V nadobe jsou mezi ledy male kovove zavickovane kalisky (prazdne po boku nadoby, vicka na viku nadoby), ve kterych je doma delana zmrzlina (uprostred se seminkem kardamonu). Zmrzlinu delal sam pan prodavajici a mel moc velkou radost, ze nam chutna. Serviruje se do novin.

22.05.2009 Probouzim se strasnym horkem, autobus stoji v zacpe a dovnitr pere slunicko. Pry uz stojime v zacpe nekoli hodin. Je to maso. Ridic je hrozne nervozni, a kdyz se nam konecne podari prorazit zacpou, jede rychle, ze to az hezke neni. Ruku na klaksonu a riti se po silnici jako dabel. Toz musime doufat, ze nas vsechny ty svate obrazky v kabine ochrani. V Patne jsme meli byt v 7.00. Diky zacpe se nam to trochu protahlo. Je poledne a autobus nas vysazuje na nadrazi Patna. Hned se ptame na dalsi spoj do Bodhgayi. Indove si nas prehazuji jako horkou bramboru, az konecne nasedame do dalsi rachotiny smer Gaya. Nakladame nase zavazadla a ja si rychle odskakuju na zachod. Tedy na zachod, haha. Par metru za autobusy je nekolik hromad sterku, vsude je, s prominutim, nehorazne nasrano a kolem dokola drepi spousta Indu s nahymi zadky. Je to hardcore, ale je to asi moje jedina sance. Nedivam se doprava ani doleva, nechavam zde svou hromadku a bezim do autobusu. Jsem snad blazen. Hledam, ale nas autobus nemuzu najit. Jeste jsem si tak davala zalezet, abych si bus i jeho misto zapamatovala. Najednou vidim Petu se vsemi nasemi vecmi. Indove jsou fakt psychousi. Ridic proste nastartoval a zacal popojizdet, tak jak to tady delaji. Vubec se nevzrusoval, kdyz mu Peta vysvetloval, ze jsem si odskocila na zachod. Oni proste nechapou, ze kdyz se autobus posune o 200 m, ja Evropanka uz nemam sanci ho nikdy v tom mumraji najit. Kazdopadne, dohnali jsme autobus, znovu vse nalozili dovnitr a vyrazili na trihodinovou jizdu smer Gaya. V Gayi jsme pak nasedli do tuk tuku, kteray nas dovezl do naseho cile Bodhgaya. Tuktukar nam jeste ukazal hotel, prijemny, cisty, kde jsme cenu srazili z 500 rupek na 300. Slusnej vykon. Zda se, ze Peta zacina byt hodne zkuseny. Bylo uzasne si dat sprchu a udelat ze sebe cloveka (pro zmenu sprcha byla pouze tepla :o). Lide z nas byli ale jenom na chvili. Jakmile jsme vysli ven, byli jsme behem 3 minut zpoceni jak mysi (Tak me napada, poti se vubec mys nebo se to jen tak rika?). Jsme v Bodhgayi a je tu leto, neuveritelne horko, pro nas Evropany temer nesnesitelne. Clovek se poti uplne nonstop, neni se kde schovat, kam utect. Jedinou jakouz takouz utechou jsou stropni ventilatory, ktere jsou nastesti v kazde slusne mistnosti (hotel, restaurace, internet...). V restauraci Om Restaurant si davame nase prvni dnesni jidlo. Je 17.30. Cela cesta trvala nejakych 28 hodin, dalo mi to dost zabrat. Ale nejake sily jeste jsou, a tak prochazime Bodhgayou, dostavame se na pesi zonu, na coz tedy opravdu koukam, a prichazime k Mahabodhi Templu. Je to nadhera. Chram je uprostred parku, kolem jsou fontany, stupy, jezero. Vedle chramu je stalety obrovsky posvatny strom Bodhi Tree. Misto, kde pred 2500 lety dosel Budha osviceni. Cely komplex je uzasny. Indove se o Mahabodhi Temple staraji a opecovavaji jej az s neindickou peclivosti. Vychazime zpet na ulici, rozdavame drobne zebrakum, kterych je tu moc moc moc, a jdeme spat. Citim, ze potrebuji dospat tu autobusovou noc.

 23.05.2009 Autobusova noc dospana, parada. Spalo se vyborne, akorat me parkrat kousli mravenci (tzv. faraoni), kterych je plny pokoj a sidli i v posteli. Ale mravenci jsou tak malicci, ze staci primhourit oci a jsou pryc. Davame si vynikajici ovocnou snidani a podnikame vypravu do mesta. Bodhgaya je na indicke pomery takova vesnice, cca 30 tis. obyvatel. Clovek se zorientuje velice snadno. Velke trziste a ulice, kde se prodava uplne vse. Pesi trida, hlavni chram a potom spousta chramu zastupujici ruzne budhisticke zeme. Dnes jsme navstivili tibetsky chram Namgyal Temple, cinsky a taiwansky. Je zajimave porovnavat rozdily. Koupili jsme si kazdy mnichovu brasnu a dali sbohem nasemu batuzku. Po peti mesicich doslouzil, chudak. Snazili jsme se koupit listky na vlak, ale neuspesne. Budeme muset do Gayi, kde je vlakove nadrazi. Vyresili jsme par veci na internetu a bricha jsme naplnili opet v Om Restaurant. Moc prijemna jidelna. Vecer jsme se prosli kolem Mahabodhi chramu a na dobrou noc jsme si dali kazdy dve lassi u stanku, ktery jsme dnes objevili. Vynikajici lassi, ruzne ovocne prichute, taky je kolem stanku pekny cvrkot az do pozdnich vecernich hodin. 
Foto - nas prodavac dzusu. Vzdy cerstve vymackany (ten dzus samozrejme :o).
Foto - Namgyal Temple - mandala sypana z pisku (chranena plaxisklovym domeckem), gompa - misto pro Dalajlamu v zimnich mesicich, obri modlitebni mlyn-ek
Foto - Cinsky Templ byl v rekonstrukci
Foto - Taiwansky Templ, gompa je lemovana tisici malymi soskami
Foto - Sechen Monastery, gompa, brana
Foto - polulicni holicstvi

24.05.2009 Dnes mame velky bojovy ukol. Jedeme do Gayi a musime koupit jizdenky na vlak z Varanasi do Delhi. Velka to mise. Prepazka c. 7 je urcena pro cizince, turisty, drzitele nejakych prukazu, zeny, VIP osoby a ostatni vyjimecne Indy. V podstate moc nechapu rozdil protoze u vsech prepazek je naprosto stejna tlacenice. Boj zacina. Formular nutny pro zakoupeni jizdenek mame jiz vyplneny, a tak se zarazujeme do frony nekolika desitek Indu. Je to narocne. Clovek sice stoji ve fronte, ale neustale si musi udrzovat svoji pozici. Indove totiz predbihaji jako mali kluci. Cpou se, tlaci se, derou se dopredu hlava nehlava. Najednou nekdo Petovi rika, ze damy maji prednost "ladies first" a ukazuji mi zvlastni frontu pro zeny. U okynka vidim 4 Indky, prodiram se dopredu a zarazuju se za ne. Je mi silene horko, vsichni jsou na me nalepeni, je tu asi 100 stupnu. Zeny maji sice prednost, ale v podstate to jde na preskacku zena - muz. Dostavam se na radu jako desata. Uzasny uspech pri pohledu na ten dav za mnou. Pan za prepazkou je taky prijemny. Vubec nestresuje, v klidu mi najde vlak, ktery potrebuji. Uplne super! Mame listky! Mise splnena! S radosti se vracime do Bodhgayi. Navstevujeme nekolik zajimavych mist, chramy Tibetu, Japonska, Bhutanu a Thajska, jdeme se podivat k velke 25 m sose sediciho Budhy, hrajeme si tu skoro na fakiry, protoze se tu chodi bosky po uplne rozpalenem mramoru. Rozdavame spoustu drobnych zebrakum a uzivame si odpoledne. Dnes je polojasno, da se pomerne dobre vegetovat.
Foto - Daiokyo Temple, sign
Foto - Tibetian Temple, sign, gompa, detail
Foto - Japanese Temple, gompa, sing je tu k dospozici zdarma klinika
Foto - Bhutan Temple (nejhezci), gompa, gompa side, plastiky na vsech stenach, strop, brana
Foto - Thai Temple, gompa, zebracky u brany
Foto - Nepali Temple, gompa
Foto - deti

25.05.2009 Vstavame ve 4.30, chceme zachytit ranni atmosferu v Mahabodhi Templu. Venku je zatazeno, v noci muselo prset, protoze jsou mokre ulice. Z chramu se vracime zpet na hotel dat si snidani. Dnes mame v planu navstevu jeskyni Dungeshwari caves, kde Budha meditoval pred tim, nez prisel do Bodhgayi. Platime riksakovi, aby nas zavezl tam a zpet. Je to silena jizda. Z poloviny po polnacce a hlavne v poradnem lijaku. Jsme mokri durch, protze riksa nemela postrani plachty. Prohlizime si jeskyne a chram, zdravime Budhu a vydavame se na blaznivou cestu zpet. Porad prsi, ale je teplo, obleceni na nas v podstate samovolne usycha. Obedvame opet v Om Restaurant a zkratkou to bereme do naseho hotelu. Bohuzel zjistujeme, ze zkratku nelze dal pouzivat. Byli to male hlinene ulicky mezi baracky Indu, ulicky plne odpadku a vykalu od lidi i zvirat. Nyni je v jedne ulicce tolik vody, ze nelze projit suchou nohou. Je to humac. Strasne se nam nechce v desti vracet zpatky, a tak si rikame: "Jdem do toho, na hotelu si pak umyjeme nohy." Ale pocit je to stejne dost neprijemny. Odpoledne jsme procetli a prospali. Pocasi venku je takove, ze se ani nic jineho neda delat. Navecer vyrazime zpet do mesta. Je moc prijemne. Porad prsi, vane mirny vitr, vzduch je osvezujici. Vypada to, ze v Indii pomalu zacina obdobi destu. 
Foto - Mahabodhi temple - zahrady, holy lake plny ryb, bodhi tree pod kterym Budha dosel osviceni, motlitba u stromu, 
Foto - ranni sprcha na ulici
Foto - pani na ulici pripravuje caj. Byl vyborny.
Foto - ulice pred guesthousem, kde bydlime. Budme radi za to, jak dobre s mame.

26.05.2009 A obdobi destu skoncilo:-) Vedro se vratilo a, a tak se potime a potime. Uzivame si posledni den v Bodhgayi. Riksou se nechavame zavezt do Vietnamskeho chramu. Velmi zajimava architektura uprostred zahrad, porad se tu jeste stavi (gompa). Navstevujeme Karmapa Temple, Uplna nadhera. Tibetske chramy se mi libi ze vsech nejvic a tento je navic obrovsky. Gompa pro stovky mnichu. Zpet do mesta jdeme pesky, Peta se nechava oholit, kupujeme nejake darky a relaxujeme v komplexu Mahabodhi Templu. Tedy relaxovani bylo v planu, ale Indove nas nenechaji na pokoji. Jsme tu jako nejaka exoticka zviratka. Vecer platime hotel, balime veci a napolsedy ulehame spolecne s mravenci. Ne, nebude se mi po nich styskat.
Foto - Vecer je atmosfera v Mahabodhi Templu podmanivejsi. Nasviceni a modlitby, ktere se prenasi reproduktory do komplexu chramu. Temple je otevren od 04 hod. do 21 hod. 
Foto - Pilgrim