16.07.2009 - Indonesie - Bali

20. 06. 2018

16.07.2009 Cesta je dost bojova, nejak se nemuzeme usadlit a vzadu je neustaly pohyb. Bud nekdo chodi na zachod nebo se preskladavaji nalozene koberce, nakladaji se dalsi veci... V 7 rano znacne vycerpani preplouvame na ostrov Lombok. Myslela jsem, ze to na trajektu bude jen chvilka, ale stravili jsme tu uplne cele dopoledne.
Foto - nocni trajekt Java - Bali, trajekt Bali - Lombok, Lombok nas vita
Po poledni nas autobus konecne vysazuje na autobusovem terminalu v Mataramu, podari se nam uhadat bemo (mistni doprava) a odpoledne jsme v Senggigi. Nasli jsme si pekne misto na bydleni v Sonya Homestay. Moc prijemne, ciste a celkem levne ubytovani. Senggigi je turisticke centrum a my se nestacime divit, kolik je tu hotelu, restauraci, kavaren, obchudku se suvenyry. Nachazime si mistni jidelnu, kde si davame vyborne jidlo a na hotelu ze sebe zase delame lidi. Zaslouzime si odpocinek, 18 hodin v autobuse nam dalo znacne zabrat.

17.07.2009 Dnes jsme si rano pujcili motorku, abychom byli vice pohyblivi. Musime zaridit par veci. Odpoledne se jdeme vykoupat do more, moc prijemne osvezeni az na nejake potvory, ktere nas ve vode pozahaly. Nastesti je to jen chvilkova zalezitost. Pred polednem jedeme do blizkeho mesta Mataram. Zajistujeme si jizdenky na Bali, nachazime levny internete, ktery ale stoji uplne za h..... Pripojeni rychlosti stada hlemyzdu. Uz se opravdu tesime na domaci standardy. Jeste nakupujeme jidlo na planovany trek a jedeme zpet do Senggigi. Vsechny mise splneny, tesime se na zitra.
Foto - velka trznice v Mataramu, prodavac sypkosti, na trznici, prodavac susenych ryb.

18.07.2009 Nejvyssi misto na Lomboku je aktivni sopka Rinjani, ktera je pristupna a da se na ni vylezt. Nyni je mozne jit pouze k okraji krateru, zbytek je zavreny kvuli prilisne aktivite jedne mensi sopky (baby Rinjani) uprostred jezera. Pred tremi mesici tu byla mensi erupce a ze sopky vyteka horka lava a uvolnuji se vypary. V Senggigi a Mataram a asi vsude kolem na Lomboku je milion cestovek, ktere nabizeji dvoudenni vylety ke krateru. Bojkotujeme  nabidky zprostredkovatelu valici se na nas ze vsech stran a verime, ze sopku Rinjani pokorime sami. Mame informace, ze je cesta dobre znacena a vyslapana davy turistu. A tak do toho jdeme na vlastni pest. Vcera jsme nakoupili jidlo na dva dny, ted uz jen zbyva dopravit se do Senaru, coz je vychozi misto, a nakoupit vodu. Vstavame v 5.30 a verime, ze nam neco pojede. Ani to netrva dlouho a prvni bemo nas posouva do Pemenangu, druhe bemo do Tanjungu a tam si asi po 15 minutach cekani mavame na autobus do Bayanu. Tady se najednou objevi dva borci na motorkach a odvazeji nas do Senaru. Mela jsem z te verejne dopravy strach, protoze na Lombocane s turisty hru na verejnou dopravu nehraji a vsude je vozi taxiky za patricnou odmenu. Nam jako batuzkarum se tu moc dobre necestuje. Ale uspech. Je 9.05 a jsme ve vychozim bode. Nakupujeme vodu a presouvame se do RTC - Rinjani Trek Centre, kde si chceme pujcit stan a karimatky. Prichazi komplikace. V RTC jsou nam sdeluji, ze nikdo na Rinjani nesmi sam. Musime si najmout alespon jednoho pruvodce nebo nosice. To se nam teda ale vubec nelibi. Snazime se je presvedcit, ze nikoho nepotrebujeme. Cesta je vyslapana, davy turistu proudi nahoru, jidlo a piti mame, potrebujeme akorat pujcit stan a karimatky. Ale vypada to, ze s urednikama nehneme. Rozhodujeme se tedy pro najmuti nosice, aspon se nebudeme muset tahnout se stanem. Jeste me rozcili, ze nam nauctovali dalsi extra penize za jidlo a cigarety! pro naseho nosice. Uz jsem byla tak vytocena, ze jsem si sla radsi sednout ven, aby se vevnitr nahodou neco nestalo. Peta zaplatil jak mourovatej, celkem 760 000 plus doprava 100 000 plus nase jidlo 100 000. Celkove nas to vyslo o polovinu levneji nez od cestovek, ale hlavne mame svobodu. Cekame  jen na naseho nosice a v 10 vyrazime. Bude to asi mazec, je vedro, batohy plne jidla a vody a mame pred sebou 2000 m prevyseni. Hodne slusny na jeden zatah. Cesta je dobra, je to v podstate pesinka dzungli. Takze dalsi jungle trekking. Akorat s tim rozdilem, ze se jde porad nahoru. Potime se jak cunata, zdimame tricka (Peta doslova), asi po 3 hodinach davame obed. Zacina to jit dost ztuha. Dostavame se asi do vysky 2000 mnm a ceka nas posledni brutalni vystup 700 m sopecnym prachem. Tento posledni usek trva sam o sobe asi 3 hodiny. Myslela jsem, ze vypustim dusi. Fakt hardcore. Po pate odpoledne, temer po tyrech (tedy ja) dolezame k okraji krateru. Chvili tam stojim a cumim, asi po deseti minutach si konecne dokazu rict, ze to stalo za to. Opravdu jo. Vyhled je uzasny. Velky krater zality vodou, uprostred hlasita aktivni sopka baby Rinjani, ktera dymi, vlevo vrchol sopky Rinjani. Je to parada. Pomalu zapada slunce, vecerime a asi to vidim na jedine - stan, spacak a vodorovna poloha. Uz je tma a my vylezame ze stanu, abychom se jeste pokochali pohledem na zhavou lavu, ktera vyteka z male sopky. Ted ve tme to jde videt. Uzasne! Zase neco poprve. A pak uz opravdu jen ten spanek. Zitra budou potreba sily na sestup. Neustale buraceni vychazejici z krateru v noci nabere na sile a je prijemne uspavaci. Good night Gunung Rinjani.
Foto - nosici pripravuji jidlo, nocni vareni na sopce, odpocinek, nas stan ztraceny na hrane krateru :o)
19.07.2009 Vychod slunce byl nadherny. Pockali jsme si, az bude nasvicen krater, nasnidali jsme se a vydali se na pout dolu. Sestup byl narocny. Hned na zacatku jsem trikrat spadla a jako zelva se vyvalela v sopecnem prachu. Strasne to klouzalo, prach se valil pod nohama a Peta se mi smal, hahaha. Presto byl sestup podstatne jednodussi nez vystup. Trvalo nam to asi 5 hodin. Tesne pred koncem jsme si udelali zastavku na obed. Ze Senaru jsme pak jeli verejnou dopravou zpet do Senggigi. Ubytovali jsme se opet v Sonya Homestay, umyli se, vyprali se, zcivilizovali se a sli jsme na zaslouzenou veceri k mistnim. Objevili jsme novou jidelnu, vetsi vyber jidel, velke porce. Mnam mnam. Jeste kafe v nasi oblibene kavarne a hura do hajan.
Foto - opicka, benzinka pod Rinjani, tankovani, 

20.07.2009 Nase tela si rekla o odpocinek. Pujcujeme si motorku, koupacka a plaz v Senggigi, odpoledne v mestecku Mataram, zapad slunce na plazi, nakup darku. Krasne jsem si dnes odpocla. Jeste dva dny a uz muzem vyrazit na dalsi kopec.
Foto - svatebni pruvod prochazi ulici. Lide tanci a nevesta se zenichem se tvari velmi smutne (patrne to patri k ritualu). Na konci pruvodu je pojizdny hudbostroj, ktery obsluhuji muzikanti a zpevacka. Uzasna atmosfera.

21.07.2009 Vsichni na Lomboku basni o ostrovech Gili Islands. Bile plaze, modre more. Jsou to tri male ostrovy Air, Meno a Tarawangan. Tarawangan je nejvetsi a nejvice navstevovany, dva zbyle by meli byt klidnejsi. Bereme motorku a jedeme asi 20 km do pristavu Bangsal. Tam si kupujeme listky na public boat pro mistni a cekame, az se lod naplni. Zvolili jsme ostrov Meno. Meli jsme stesti, protoze jak se dovidame denne jezdi na ostrov jedna lod tam a jedna zpet. Vysadek je na plazi a my jsme se vydali na pruzkum ostrova, spise tedy jeho casti. Byli jsme prekvapeni, jake tu malo lidi. Klidecek. Sem tam nejaky turista, sem tam kluci prodavajici privesky a naramky. Opravdova idylka. Chteli jsme snorchlovat ale moc to neslo. Silne proudy nas unasely, plavat se proti nim vubec nedalo. A tak jsme se aspon vyrochnili v teplem mori, vyvaleli se v bilem pisku a protoze jsme oba uz byli totalne vyplazovani, prestalo nas to bavit a sli jsme si na obed a cekali na zpatecni lod. Pri plavbe zpet na Lombok jsem poznala, co je to morska nemoc. Velke vlny, lodicka se kymacela ze strany na stranu. Do smichu nam nikomu nebylo. Byla jsem rada, ze jsem to ustala a nekrmila rybicky.
Foto - prilba muze sluset. A verte ze Lombockym a Balijskym holkam opravdu sluseli.
Foto - ostrovy Gili v dalce, obchudek s pouzitymi knihami, na lodi je treba se zabavit - treba vyrezavanim
Foto - chybi jen neco na cteni
Foto - a dalsi svatba. Pani trvala na tom, ze ji musim vyfotit. Opet nevesely zenich a nevesta a tancici svatebcane za doprovodu hudbostroje.

22.07.2009 Rozhodli jsme se zustat jeste jeden den a podivat se na jih ostrova do Kuty. Vyjeli jsme po snidani ani jsme v podstate netusili, jak je to daleko. Zastavili jsme u ryzovych policek, abychom se podivali, jak se sklizi ryze. Asi v polovine cesty zacalo prset. Nejak se nam prestalo chtit jet dal. Dest neustaval, nad celym ostrovem se tahly sede mraky a my se vydali zpet. Takovy nezdareny vylet. Po ceste jsme zastavili v Mataramu na obed a jeli zpet do Senggigi. Alespon jsme meli klid na sbaleni batohu. Nakoupili jsme nejake darky, a tak znacne pribylo veci. Peta se zbavil noveho svetru, ktery uz nebude potreba. Dal ho pani domaci Marii. Mela z nej strasne velkou radost. jeste ten vecer si ho oblekla a jela v nem na motorce do Mataram. Sonya homestay v nas zanecha vzpominku. Moc prijemne ubytovani za paradnich 70.000 rupek. Uzasna pani Maria, ktera se skvele stara o hosty a dela vyborne snidane. Kazdemu, kdo pojede do Senggigi, muzeme Sonya homestay urcite doporucit.
Foto - Lenka sklizi ryzi, sklizene ryzove pole, v cinskem chramu

23.07.2009 V 10.30 se loucime s Marii a odjizdime do Lembaru na trajekt smer Bali. Puvodni plan byl zustat v Padangbai a zitra pokracovat do Besakih. Nakonec jsme se vsak rozhodli, ze se zkusime do hor prepravit jeste dnes. Trajekt prijizdi do pristavu po pate. Neni zadny problem sehnat dopravu. Pan nam nabizi odvoz za 200 tisic. Stlacime to na 160 a jedeme. Kolem sedme jsme na miste. Kdesi v lesich pod sopkou Agung. Jsme ponekud v soku. Pan nas vysadil nekde uprostred tmy, pry v jedinem hotelu v Besakih. Chvili premyslime, ale v podstate asi nemame na vybranou. Chceme lezt na horu, musime platit. Kdovi ale, jestli se na sopku vubec dostaneme. Nejak nevychazi pocasi, je zatazeno, prsi. Musime pockat do zitra a uvidime.

24.07.2009 Pocasi je porad spatne, zatazeno, mraky, hora nejde videt. Je to trochu zoufale a vypada to, ze se tady niceho v te pustine nedovolame. Rozhodujeme se, ze se dopravime na jih a pak si na horu udelame vylet, pokud to pujde. S batohy na zadech opoustime lesni hotel a chceme dojit do vesnice a odsud jet verejnou dopravou. Po ceste nas vsak zastavuje mistni na motorce a nabizi nam cestu autem primo do Sanuru. Ani se nijak nebranime. Poradne zatlacime na cenu, mistni se trochu krouti, ale pak s usmevem souhlasi. Za 15 minut pro nas prijizdi jeho bracha dodavkou. V Sanuru jsme za necele dve hodiny. Vstoupili jsme do turisticke dzungle a zaroven raje. Spousta resortu, hotelu, restauraci, baru, Indonesane prodavajici cokoli, co vas napadne, davy turistu, belosi rozvaleni na plazi chytajici bronz, nektere slecny dokonce nahore bez, coz tedy pro ty kolem prochazejici zababusene muslimky musi byt poradna davka. Ale jsme na jihu Bali, rozvinuty turismus se dal predpokladat. Ubytovavame se v hotelu blizko more za 200 tisic, pujcujeme si motorku a jedeme prozkoumat okoli. V Sanuru uz zustaneme po zbytek pobytu a na motorce si budeme delat vylety. Konec hledani strechy nad hlavou, konec zjistovani jak a kdy se tam  a tam dostaneme. Splyvame se 14 - ti dennimy turisty co maji hranata zavazadla :o)
Foto - plaz v Sanuru,
Foto - Tehbotol - cerny caj s jasminem, nas oblibenec, ktereho jsme si hojne dopravali
Foto - obchudek s hodinkami  

25.07.2009 Jeste vcera jsme objevili hezci hotel, a tak se behem dopoledne stehujeme. Za 175 tisic (350Kc) krasny pokoj s verandou, cisto, vonavo, rozhodne nejlepsi ubytovani za celych 7 mesicu. Dokonce tu v pokojich i kazdy den uklizi, stelou, meni rucniky a povleceni. Obrovsky luxus. Potkavame se tu take s ceskym parem Hankou a Ivosem. Je to super, vecer si pujdeme spolecne na jidlo. My odpoledne vyrazime na vylet do Kuty. Je to nejvetsi turisticke centrum na jihu Bali, nejznamejsi surfarsky raj. Jsem z toho pomerne hodne prekvapena. Predevsim z mnozstvi luxusnich a modernich obchodu, zapadackych kavaren, KFC, McDonaldu... Plaz je tu ale nadherna. Mysleli jsme si, ze to tu bude hlava na hlave, ale plaz je tak obrovska, ze se tu vsichni rozptyli a vypada to poloprazdne. Mozna je tu trochu mene lidi nez byvavalo drive, turismus v Indonesii je znacne ovlivnen bombovymi utoky. Turiste sem uz nejezdi v takove mir jako drive. Hlavně australanu ubylo. Dusledkem jsou prazdne restaurace a hotely v nekterych mistech. Videli jsme to napr. na Lomboku, Bali nebo na Jave. Je to obrovska skoda, sami Indonesane jsou z toho nestastni. Dokonce se nam stalo, ze se nam i omlouvali. Stojime v Kute na plazi a koukame na more. Je to nadhera. Obrovske vlny se tristi o pobrezi, ve vlnach se ztraci a znovu objevuji desitky surfaru. Je to uplne jiny svet. S Petou si pujcujeme kazdy male prkno a jdeme si zablbnout. Vozime se po vlnach a za hodinu mame oba dva uplne odrena bricha :-) Z navstevy Kuty jsme meli puvodne strach, ale ve finale jsme si to paradne uzili. Po ceste zpet do Sanuru trochu bloudime, znaceni silnic je porad jeste asijske, takze se clovek ztrati jako nic. Po chvili se nejakou nahodou vynorujeme na dalnici, ktera vede primo do Sanuru, jupi! Na hotelu se potkavame s dalsim klukem, ktery mluvi cesky. Je to ale rodily Francouz, ktery ma maminku Cesku. Vsichni dohromady vyrazime na veceri k mistnim a travime spolecne prijmeny vecer, malem jsme zapomneli jit spat.

26.07.2009 Vylet na motorce ke chramu Tanah Lot na jihozapadnim pobrezi. Podle mapy to je hracka, ve skutecnosti je to nocni mura. V jeden moment mame chut se na to vykaslat. Nemame sanci to najit a pokud bychom to cistou nahodou objevili, nikdy uz nenajdeme cestu zpet. Znaceni silnic je tu opravdu mizerne. Vzdavame to. V momente tohoto rozhodnuti vsak potkavame smerovku Tanah Lot. Dela nam to takovou radost, ze tomu davame jeste jednu sanci. Vyslo to, jsme na parkovisti u Tanah Lot. Vsude kolem spoustu stanku a prodavacu uplne vseho. Prichazime k pobrezi a otvira se nam krasny vyhled. Tanah Lot je chram na malem ostruvku kousek od pobrezi. Cela oblast je nadherna. Prochazime se po utesech, fotime se s obrovskym hadem (40 kg). Trochu mame obavy z cesty zpet, ale je to nakonec uplne v pohode. Zastavujeme na plazi, ale koupat se neda, jsou moc obrovske vlny a more budi respekt. Zastavujeme na ryzovych polich, kde prave sazi ryzi. Milujeme ryzi a tak nas zajima, jak se pestuje. Je to vse rucni prace (policko s ryzovymi sazenicemi). V Sanuru se opet potkavame s Hankou a Ivosem a jdeme spolecne na veceri.
Foto - Tanah Lot bicuji vlny, okolni utesy, kaplicky v okoli

27.07.2009 Dalsi jednodenni vylet na motorce, tentokrat do mesta Ubud. Trochu se zase desime cesty, a tak vyrazime brzy rano. Kupodivu tato trasa je znacena pomerne dobre. V 8 jsme na miste. Ubud je centrem Balijskeho umeni. Jsou zde koncentrovany dilny, galerie a muzea. Diky tomu, vetsi nadmorske vysce a prijemnemu klimatu sem zavita mnoho zahranicnich navstevniku. A tomu take odpovidaji sluzby. Najdete tu spoustu krasnych luxusnich hotelu, restauraci, kavaren. Ubud opravdu stoji za navstevu. Po obede odjizdime a jedeme smerem na sever ostrova. Zastavujeme v oblasti ryzovych teras a pokracujeme az k jezeru ve velké kaldere, vedle ktereho je stale cinna sopka Batur. Opravdu famozni pohled. Po ceste zpet stavime u stanku s ovocem a kupujeme asi nas posledni Mr.Durian :-( Jsou skutecne nektere veci, po kterych nam bude smutno.
Foto - stripky z Ubudu - 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Foto - davani obetin 

28.07.2009 Mame posledni dva dny. Je to uplne neuveritelne. Clovek si to po 7 mesicich jen ztezka dokaze pripustit. Chceme si jeste uzit more, a tak vyrazime do Kuty. Pujcujeme si zase prkna, ale tentokrat zustavame v trickach. Uz jsme pouceni a sdirat bricho neni nic prijemneho. Chteli jsme si trochu zaplazovat, ale my asi opravdu na plaz nepatrime. Po hodine mam pocit, ze se uskvarim zaziva, radsi to balime a delame utok na nakupni centrum. Ja nakupovani tak nesnasim, ale vidina toho, ze tady koupime obleceni, ktere stejne potrebujeme, za polovicni ceny, ve vyborne kvalite, s perfektnim servisem je vic nez lakava. Vecer jedeme do kulturniho centra na tradicni Bali tanec - Kecak Fire Dance. Nadherna barevna podivana. Rozhodli jsme se trochu vyhodit si z kopytka a na veceri jdeme do japonske restaurace. Velmi luxusni zalezitost, japonske nadobi, sushi orgie, japonsky caj. Miluju tuto kuchyni.

29.07.2009 Posledni den. Nemame zadny plan. V podstate si chceme naposledy uzit vsechno, co se da. Kutu, plaz, vlny, more, nasi campur, Matahari shopping centre (to jen z nutnosti), durianovy koblizek, plazovou masaz. Jeste musime sbalit batohy, zaplatit hotel, vratit motorku... Posledni nasi campur u mistnich, posledni Tehbotol, prochazka po nocni plazi a kratka modlitba za to, ze jsme mohli tuto sedmimesicni cestu podniknout a ze vse, co nas potkalo, bylo jen dobre. Take velke diky vsem v nasem rodnem kraji, protoze bez nich by se cesta neuskutecnila. Tesime se na brzkou videnou. Zitra se vracime zpet do Evropy. Do jineho sveta. Domu.

30.07.2009 Svita. Z ranniho oparu vystupuji balijska sopka Agung a lombocka Rinjani. Ahoooj Asie.....