15. 04. 2009 - Trek Annapurna Sanctuary 1

01. 06. 2018

15. 04. 2009 Brzy vstavame, dobalujeme, snidame, nepotrebne veci pro trek nechavame vhotelu. A jde se na to. Prvne jsme museli vyridit povoleni ke vstupu do rezervace (zde). Otvirali v 10, ale tak nejak po nepalsku. A tak uradovat se zacalo az kolem pul jedenacte. Trochu to trvalo, protoze nas predbehl nejaky Nepalec z trekove agentury s povolenimi pro celou skupinu turistu. Povoleni stalo 2000 rupek pro jednoho a jsou potreba dve fotky. Jelikoz jsme nemeli pruvodce, museli jsme si jeste vyridit TIMS (Trekkers Information Management System). TIMS vyridili zdarma, jen jsou potreba dve fotky. Jsme pripraveni na trek :o) Kolem jedenacte vyrazime na autobus do Nayapul (1070 m). Byl to docela masakr, povesil se na nas taxikar a sel pres mrtvoly. Mermomoci nas chtel odvezt do Nayapul svym taxikem za 1200 rupek. Se asi zblaznil! Porad jsme se mu snazili vysvetlit, ze jedeme busem, byl to docela nervak. Pak se k tomu nestastnou nahodou nachomytl jeste jiny taxikar vnucujici sve sluzby, a to uz jsem myslela, ze bude rvacka. Peta mel rudo pred ocima a ze vzdalenosti asi 5 cm face to face kricel na toho druheho taxikare: "We go by bus!!!", a to osmkrat za sebou. Nutno podotknout, ze tazikar to temer ustal bez mrknuti oka. No, nakonec prvni taxikar zvitezil s nabidkou, ze nas za 100 odveze na nadrazi. V aute jeste potichu knikl, jestli opravdu nechceme odvezt az do Nayapulu. Kdyz uvidel Petuv pohled, okamzite to uz nadobro vzdal. Proste bylo jasne, ze s nami nehne. Koupili jsme si listky na autobus, narvali jsme se tam a zaujali posledni mista, ja primo v ridicove kabine za celnim sklem, Peta s Martou o kousek dal a cekali jsme, az se autobus naplni k prasknuti. Konecne jsme vyjeli. Bohuzel jsme se posunuli jenom o kousek. Zde autobus opet zastavil a doplnil veskere skviry cestujicimi, vcetne lidi na strese. A tak jsme znovu vyjeli. Ujeli jsme asni ne 2 km a autobus opet stavel. Resp. byl zastaven policii. Jezdeni na strese je v Nepalu zakazane, takze kdyz je po ceste kontrola, musi se vsichni ze strechy narvat dovnitr. Coz se take stalo, lide viseli ven z autobusu, ale jelo se dal. Asi jen 200 metru za zatackou autobus opet zastavil a vsichni zpatky na strechu. Ja jsem si rikala, ze uz tam asi nikdy nedojedem, a ze 10 dni urcenych na trek stravime v tomto autobuse. A jako bych to predpovedela. Po dalsich asi 800 metrech bus nevysvetlitelne zastavil. Chvili se nic nedelo. Pak vystoupil ridic, zacali vystupovat lide, rozchazeli se. Vyklonila jsem se z okynka a videla jsem chlapy, jak se stridaji u zadniho kola. To bylo jasny, neco je se zadnim kolem. A tak lide z celeho autobusu ted postavali na silnici a snazili se zastavit nejaky dopravni prostredek. My jsme mysleli, ze je po nas. Tri turisti stopujici v Nepalu. Kolem projel nakladak, mavali jsme uplne na vsechno. O kousek dal vidime, ze nakladak stoji. My tri a jeste asi ctyri Nepalci meli stesti. Ty blaho! Za 50 rupek a jeste k tomu takovy zazitek. Jedina mista jsou totiz na strese tohoto korabu nepalskych silnic. To bylo tak bozi. Nejlepsi jizda v Nepalu. Nayapul byl docela daleko, jeli jsme asi hodinu. Nadherny rozhled z vysky, akorat se muselo davat pozor na provesene draty. Kluci nas vysadili v Nayapulu a uz to vypadalo, ze se konecne vydame na nas trek. Jeste obed, prezout do trekovych bot a hura do hor. Z Nayapulu jsme zamirili smerem na Poon Hill (3210 m) pres vesnicky Birethanti a Matathanti. Bylo uz docela pozde a my jsme vedeli, ze to nebudeme nejak lamat pres koleno. Kdyz jsme dosli do Sudame (1340 m), rozhodli jsme se, ze tu prespime a pokacovat budeme zitra. Dnesni den byl takovou pripravou, asi 3 hodiny stoupani, celkove prevyseni 300 m. Ubytovali jsme se v lodgi (tak se rika horskym ubytovnam), dali si veceri, kterou nam tu uvarili, popovidali se s Nepalcem, ktery schazel z Poon Hillu. Umel vyborne anglicky, naucil se to ve skole. Jeho snem bylo jet do Evropy (Rumunska), tam vydelat penize an ovocnych farmach, aby pak mohl studovat architekturu. Moc prima kluk. Take jsme pokecali s mistnimi z lodge, resp. s klukem, ktery umel trochu anglicky, a sli do hajan. Zitra nas ceka poradny vyslap do kopce.

16.04.2009 Vstavame v 5.30. Ja jsem spala jako mimino, Peta jakz takz a Marta dost bidne. V 6 dostavame nasi objednanou snidani a v 6.30 vyrazime. Ceka nas vystup 3200 kamennych schodu do Ulleri (2020 m). Potom uz by trasa mela byt prijemnejsi. Narazime na prvni turisty. Jsou to ctyri Anglicani, ne zrovna nejhubenejsi, kteri s sebou maji nosice a mulu. Predbihame je a postupne narazime na dalsi Anglany,  pozdeji zjistujeme, ze je to velka skupina, do niz patri i Zena, pani dost pri tele. Je to borka, fakt ma moje uznani. Slape do kopce stejne jako my, funi jako my, akorat nic nenese krome camel bagu s vodou na zadech a sveho obrovskeho tela. Potom potkavame jeste nekoli paru, take s nosici. Skoro si pripadam, ze jsme jedini, kteri jdeme individualne a natezko. Ale o tom to prece je, ne? Dokazat to vlastnimi silami. Vystup je to hodne narocny, porad do kopce, a to dost prudce. Po usecich odpocivame, v Ulleri si davame caj v jedne z restauraci. Tech je tu opravdu hodne, neni nouze ani o jidlo ani o piti. Kolem jedenacte mame ten nejhorsi usek za sebou. Vchazime do dzungle, mijime vodopady, prochazime krasnou prirodou. A porad do kopce. Zacinam mit trochu dost, Peta porad vali, Marta trochu skomira. Mame opavdovy hlad. Kruci mi v brichu a hladem skoro nevidim. Ale porad dzungle. Uz premyslim o susenkach, ktere mam jeste v batohu, predtim nez padnu uplne. A najednou, po dalsim strmem useku, se pred nami objevi restaruace.  Budho, diky. Mam pocit, ze si budu muset dat dve porce :-) Objednavame si zeleninove curry s ryzi, chapati a masala caj. To je neskutecne, jak chutna. Chvili jeste sedime a vyrazime dal. Do ciloveho mista Ghorepani (2860 m) je to uz jen 1 a pul hodiny. Stoupame vys a vys rododendronovym lesem a rozveselit nas prisel peknej slejvak. Vytahujeme igelitove pytle a vypadame jako nejaci skritkove z pohadkoveho lesa. Prestava prset a pred nami se objevuji prvni domky vesnice Ghorepani. Dokazali jsme to! Jsme tu! Dnesni celkove prevyseni 1520 m, uf. U Nepalky v chalupe si davame caj a vime, ze uz nas ceka jen par metru, abychom se ubytovali. Lodgei je tu spousta, jen si vybrat. Volime tibetsky Tibetan Mustang Lodge. Je hned na okraji, pomerne daleko od centra vesnice a ostatnich turistu. Jsme tu sami, kazdy platime 50 rupek za postel (12.50 Kc). Ubytovani je tu levne, pocita se tu totiz s tim, ze zde turiste budou jist a bylo by hodne neslusne, v podstate neprijatelne, kdyby to bylo jinak. Kdyz se clovek ubytovava, je tudiz potreba mrknout do jidelnicku, aby nebyly ceny prilis vysoke. Nasi domaci jsou moc mili. Dostavame kyble teple vody na umyti, zatapeji v kamnech, nad kterymi si take susime nase veci, proste idylka. V podvecer se jeste jdeme projit nahoru do vesnice, kde jsou vsichni ostatni, a pak vecerime vyborne brambory se syrem a vejcem a rajcatovym salatem. Jako od maminky :-) A jdeme spat. Jsme vsichni KO a ceka nas velmi brzky budicek.
Foto - vse se zde nosi na zadech. Take zasilka kureciho masa.
Foto - vesnicka Ulleri
Foto - mistni lide
Foto - holky uprostred lesa i kopce
Foto - prochazime vesnici
Foto - pod dozorem
Foto - rychle plastenky ven

17.04.2009 Vstavame ve 4.30, vsichni plni energie, obouvame boty a vyrazime na Poon Hill. Ceka nas vyslap 350 m do vysky 3210 m. Po ranu je to opravdu vykon. Chvili premyslim, jestli jsem vubec normalni. Po hodine funeni do kopce vidime nas cil. Poon Hill, z ktereho je vyhled na sedmi a osmitisicovky. V 5.50 vychazi slunce, hory jsou zahaleny v mracich, ale my doufame, ze se viditelnost jeste zlepsi. Zleva vidime hory Dhaulagiri (8167 m), Nilgiri South, Nilgiri, Annapurna I (8091 m), Annapurna South (7219 m), Machhapuchhre (6997 m).  Je to krasa. Kochame se a vydavame se na sestup zpet. Video. Po ceste se krasne vyjasnuje obloha, mraky ustupuji a Dhaulagiri se vynoruje, je to nadhera. Schazime do vesnice, davame si caj s vyhledem na hory, jdeme do naseho Tibetan Lodge na snidani. Je to hodne zvlastni pocit mit za sebou vrchol dne v 7 rano. Tedy ono se to zdalo jako vrchol dne, ale cekalo nas jeste spoustu nadhernych momentu a vyhledu. Z Ghorepani vychazime o pul desate, slapeme do kopce, prochazime rododendronovym lesem a je to tu jako z nejake strasidelne pohadky. Zmet kmenu stromu, vodopady, zvuk ptaku, cikad. Proste uzasne. Zatim se nam jeste slape dobre. V Ghorepani v Tibetan Lodge jsme ziskali bambusove hulky a je to perfektni pomoc pri chuzi do kopce i z kopce. Kolem jedne odpoledne prichazime do Ban Thanti, kde si davame obed. To nam to vyhladlo. Bohuzel se behem obeda nejak zatahlo a zacalo poprchavat. A tak zacina prestrojovani, abychom mohli vyrazit dale na cestu. Soukam se do svych protidestovych kalhot, asi o   cisel vetsich a vypadam jako Michelin. Bundu, igelit pres hlavu a batoh a jde se dal. Po nekolika metrech se vyjasnuje, vysvita slunicko a my se shodujeme, ze tato modni prehlidka byla opravdu zbytecna. Zase vse sundavame a splhame dal do kopce. Dnesnim cilem je dojit do Chomrongu, ale nejak ubyva sil a cas bezi strasen rychle. prichazime do vesnice Tadapani, za dve hodiny bychom meli byt v Ghurnungu a jeste dalsi dve hodiny je to do Chomrongu. Ale je jasne, ze to uz neni realne. Z Tadapani klesame dolu do udoli. Je to opravdu maso. Zacinam byt na pokraji sil. Mam pocit, ze jestli tohle dneska dojdu do konce, tak zitra urcite nevstanu. Cas bezi cim dal rychleji a my se rozhodujeme, ze jeste kousek sestoupame a pak se ubytujeme v prvni boude, kterou potkame. Koncime v Siprongu (1830 m) v Ex British Gorke Lodge asi o pul seste. Dnes to byl opravdu narez. Celkove prevyseni 900 m nahoru a 1940 m dolu. To je muj osobni rekord. Davame si sprchu, ja peru propocene pradlo, protoze to uz se fakt neda, a Marta s Petou zalozili sici krouzek (Ja se pak pridala). V Indii jsme si totiz koupili obleceni proti desti, ale je to dost neprakticke. Kdyz se do toho clovek navlece a vyslape kopec, je uplne zapareny. A tak delame upravy, merime, strihame, sijeme, docela uslechtila zabava na patecni vecer. Domaci nam vari vybornou veceri a hned po ni padame do postele. Myslim, ze jsem usnula jeste nez jsem dolehla do postele, protoze rano jsem se probudila s brylemi na ocich :-)
Foto - holky zdravi z Poonhilu
Foto - sberacka rododendronovych kvetu
Foto - yak
Foto - spletac nusi
Foto - deti
Foto - typicke staveni na svahu mezi terasovitymi policky
Foto - pasacek koz

18.04.2009 Probuzeni bylo krusne. Z komatu jsem se probrala asi v 6.30, venku svitilo slunicko a ja jsem mela pocit, ze nemam nohy.  Resp. mam, ale totalne nefunkcni. Mam strach se postavit, ale driv nebo pozdeji to stejne musim udelat, takze... Au au, snazim se to rozchodit, ale popravde receno zadna uleva neprichazi. Tusim, ze to dnes bude spise otazka mysli nez nejakych fyzickych schopnosti. Snidame a v 8.40 vyrazime (Kdyz si uvedomime, jak omezene moznosti mistni maji, pak snidane, kterou nam pripravili byla opravdu kralovska.). Dnesni cil je Bamboo, pokud bude dost sil. Schazime 50 m k rece a pak nas ceka sileny vystup do Chomrongu. Je to fakt psycho, nohy boli. Po ceste do Chomrongu prichazime na krasne misto, kde se znenadani otevira nadherny vyhled na Machhapuchhre (Martina prave zahledla majestatni horu). Dnes je opravdu uzasne pocasi, obloha bez mracku. V Chomrongu si davame caj a to, co jsme vystoupali, zase sestupujeme dolu. A pak hura nahoru opet po nespocetnych schodech. Slunicko se nam nemilosrdne opira do zad a vysava to malo energie, ketre nam pro dnesni den zbylo (Lenka a Martina prave zdolalyzmineny vystup).  Prichazime k restauraci v Sinuwa. Davame si obed, kupujeme vzacne jablko a meli by nas cekat jeste dve hodiny do Bamboo. Posleze vsak zjistujeme, ze vesnice Sinuwa je jeste asi pulhodiny do kopce a zaciname se loucit s Bamboo. Je 15.30 a Marta odmita spolupracovat. Drapeme se nahoru do Sinuwy, ja jdu porad dal a dal, metr po metru, ale Marta uz nejde ani ze setrvacnosti. Proste toho bylo dost. Pro vsechny. Nema to cenu zbytecne se naprosto odrovnat, a tak to pro dnesek balime. Zustavame ve vesnici Sinuwa v Hill Top Lodge. Sednout si je uleva, ale vstat je utrpeni. Dopravame si poradny odpocinek, sprchu a veceri. Dnesni den stal taky za to. Prevyseni: 760 m nahoru, 400 m dolu vetsinou po kamennych schodech.
Foto - a nadherne vyhledy zacali
Foto - projekt z Noveho Zelandu na ionizaci vody, ktera se pote stava pitnou.
Foto - lide z Chomrongu
Foto - mala policka se obdelavaji vetsinou rucne
Foto - Lenka si rada popovida s mistnimi
Foto - do techto mist nas zitra nohy ponesou

19.04.2009 Budicek mame na 6.00, ale probouzim se uz v 5.30, nema cenu dal spat. Probouzi se Peta i Marta, davame snidani a v 6.50 vyrazime. Dnes by to nemelo byt moc narocne. Diky brzkemu startu to jde vyborne. Jdeme z kopce i do kopce, raz krajiny se meni. Prochazime rododendronovym lesem a po dvou hodinach jsme v Bamboo. Pokracujeme dal, ted uz jenom do kopce pres Himalayan Hotel do Deurali (3200 m). Priroda je uzasna. Z vysokych skal padaji vodopady, brodime se pres kameny rekou, uzasne pohledy. V Himalayan Hotelu jsme si dali obed a prisedla si k nam turistka z Nemecka, kterou postihla horska nemoc, a to ve vysce pouhych 2500 m. Jeji kamaradi pokracovali v ceste do Annapurna Base Campu, ona musela sestoupit o kus niz a ted to zkousi znovu, pomalu, po malych usecich. Prepada me trochu hypochondricky zachvat, ze chytnu horskou nemoc. Toz musime jit pozvolna v klidu, zadny sprinty. Dnesni den byl opravdu o moc pohodovejsi nez vcerejsi. Kolem pul ctvrte nas z dalky vita Deurali.  Nas dnesni cil. Ani se necitime do dna vyceprani. Je tu pomerne zima, slunicko dnes moc nesvitilo. Umyvame si nohy v kyblu horke vody, davame si caj a tesime se na veceri. Take prosime o deky, protoze je fakt zima. Jdeme spat, jsem uplne v soku, ze je teprve tak malo hodin 19.45. Ale vystup do kopce a ridky vzduch unavi dostatecne. Je to prvni noc ve vysce 3200 m, doufame, ze bude vse ok a ze se vyspime. Kdyz jsme sli spat, mijeli nas hotylek nejaci lide. Byla to skupina lidi s celovkami a s nejvetsi pravdepodobnosti vedli nekoho dolu (Pokud se projevi priznaky horske nemoci, musi okamzite sestoupit. Bez ohledu na denni hodinu. Jelikoz je u dotycneho vetsinou problem s orientaci a stabilitou, musi jej nekdo doprovazet.) V tuto hodinu po tme totiz uz nikdo za normalnich okolnosti netrekuje. Je to hodne zvlastni, co se mi tady v horach honi hlavou. Mohou tu totiz jednduse nastat situace, ktere clovek jeste nikdy nezazil, tudiz na ne neni pripraven.
Foto - udelat z bambusu hulku, ktera pomuze pri chuzi
Foto - detail vodni elektrarny v Bamboo
Foto - hindu svatostanek po ceste (pri ceste zpet jsme zde podekovali zapalenim vonnych tycinek)
Foto - jde to zvesela :o)

20.04.2009 Dnesni den by mel byt fyzicky nenarocny. Z Deurali jdeme pouze do Machhapuchhre Base Campu (3700 m). Svita. Je to porad nahoru, ale kopec je mirny, stoupani pozvolne, krajina nadherna. Flora se smrskla na prizemni rostlinky a trsy travy. Jdeme hodne pomalu kvuli vysoke nadmorske vysce. Clovek se podstatne rychleji zadycha. V 11.00 jsme na miste. Vystup nam trval asi 3 hodiny. Davame si obed, chvili odpocivame a pak ja s Petou vyrazime na aklimatizacni vylet nahoru do Annapurna Base Camp (4130 m). Marta neni kamarad s mraky ve kterych se cesta do ABC ztraci a tak  zustava v lodgi v MBC. Cele rano bylo uzasne pocasi, modraobloha, svitilo slunicko. Kolem jedne se ale zatahlo, zacal foukat vitr a prihnaly se mraky. Cesta do ABC je pohodova, castecne po trave a hline, castecne po snehu. Hory uz videt nejsou, jsou v mracich. A jsme v ABC! V jedne z chat si davame caj, povidame s lidmi co dorazili pred nami a schazime zpatky do MBC. Udelali jsme to timto zpusobem kvuli aklimatizaci. Meli jsme strach vystoupat 1000 m behem jednoho dne a stravit noc tak vysoko. Take se rika, ze je lepsi vyjit do urciteho bodu a spat nekde niz. A tak se porad ucime velehoram. Uzasna skola :-)
Foto - cesta k cili
Foto - pro Petrovy rodice a babicku :o)
Foto - Lenka a udoli pocinajici ricky Modi Khoa
Foto - a objevil se masiv Annapuren

21.04.2009 Vstavame po seste, je krasne pocasi, slunicko uz nasvecuje hory, tezke popisovat slovy. Nadherne vyhledy na Machhapuchhre (Fish Tail 6997m) a ostatni zasnezene vrcholky. Po snidani si balime veci a hura do ABC. Neni to daleko a diky uzasnym obrazkum vsude kolem nas si to opravdu uzivame. Jdeme pomalu, setrime si kratkou cestu. V ABC (modre misto v dali) se ubytovavame se v Annapurna Guest Housu a jdeme prozkoumat okoli. Uzivame si slunicka, protoze odpoledne, vecer a noc budou mrazive. A to doslova a do pismene. Odpoledne se zatahuje, vse je v mracich a zacina snezit. Sedime v jidelne s veskerym oblecenim na sobe vcetne cepice a rukavic, navic zabaleni ve spacaku, fakt zima. Spolu s nami tam sedi jeste nekolik lidi. Anglicka rodina s nosicem a pruvodcem, nemka co chodi sama solo, pani strednich let se svou peknou nepalskou pruvodkyni a obyvatele guestahausu. Pijeme horke caje, cteme si, hrajeme karty a venku pozorujeme snih. Akorat doufame, ze prestane snezit, protoze jinak by nebylo mozne sejit dolu. Jdeme spat obleceni tak, jak jsme, snad jeste nikdy jsem nespala  v kulichu :-)
Foto - pohled z ABC do udoli kterym jsme prisli
Foto - modlitebni praporky jejichz modlitby roznasi vitr do vsech stran
Foto - pohled pres morenu za ABC
Foto - nad ABC