06. 05 - 20. 05. 2009 Darjeeling, trek v Sikkimu

06. 06. 2018

06. 05. 2009 Poslednich par hodin v Kathmandu v  Nepálu. Balime batohy, zda se mi, ze uz to skoro neumim, ale rychle si rozpominam. Jeste v rychlosti posilame balik (TNT). Zastavujeme se na caj u pani Urmo, u ktere jsme nakupovali thanky. Urmo nas vede do pracovny, kde se thanky maluji. Vidime zrovna pri praci jednoho kluka. Moc zajimave. Posledni obed u Yaka, loucime se s Krishnou z Om Tara Guesthousu a taxikem jedeme na nadrazi New Bus Stand. Autobus odjizdi v 16.00. Jsme tu s predshihem, davame si batohy na strechu, zabirame sedadla a cekame. Nevim, co me tak zmohlo, ale usinam a probouzim se, divam se na hodinky a nedokazu pochopit, proc je 16.40 a my jsme porad jeste neodjeli z nadrazi. V Nepalu se temer vzdy na neco ceka a tak cekame dal. O pul seste ridic konecne nastartoval. Po asi pulhodinovem popojizdeni a troubeni se nam zadarilo opustit nadrazi. Jupi. Ale prilisna radost neni na miste. Ujeli jsme nekolik kilometru a dostavame se do dopravni zacpy. Ale poradne. Auta stoji, vypnuta svetla i motory. K zacpe doslo v serpentinach z kopce, takze jde velmi dobre videt, jak je kolona dlouha. Je to neskutecne, auta se linou po kopci jako had, na konec nelze dohlednout. Posouvame se vzdy jen o nekolik metru a po peti hodinach se konecne zda, ze jsme zvitezili. Od planovaneho odjezdu v 16.00 uplynulo 7 hodin a my jsme asi 15 km za Kathmandu. Rikam si, ze to nemuze byt realita. O pulnoci jeste autobus zastavuje, abychom si vsichni mohli dat pozdni veceri, a pak konecne jedeme.

07.05.2009 Cesta je to jedna z tech lepsich. V autobuse je dostatek mista, silnice je pomerne ve slusnem stavu, takze se da i spat anebo si cist. Utika to celkem rychle. Asi po 20 hodinach v autobuse si s Petou uvedomujeme, ze to cele odridil jeden ridic bez vetsi prestavky. Kdyz uvidim ceduli Kakarbitta 30 km, docela mi pada kamen ze srdce. Vypada to, ze brzy budeme v cili. Je to tak, jiz zadne necekane pohromy. Na nadrazi v Kakarbitte si davame obed v te "lepsi" hotelove restauraci u nadrazi a loucime se s Nepalem. Vystupni razitko Nepalu, vstupni razitko Indie a sbernym jeepem do Siliguri. Zde vyrizujeme povoleni do Sikkimu. Jedna se pouze o formalitu, nic se za to neplati. Prijde mi az neuveritelne, ze jde vse jako po masle. Porad nekde ocekavam nejakou past. Ale pro tentokrat jsme si to jiz asi vybrali. S povolenimi v kapse sedame do jeepu smer Darjeeling. Parada, to jsem opravdu necekala, ze dojedeme az sem. Je to asi 80 km, ale serpentinami porad do kopce po uplne rozbite silnici. Jedeme to 3 hodiny. Je lehce mlhavo a tak vyhledy nejsou idealni. V 19.00 jsme konecne v cili. Ubytovavame se, v podstate bereme co je, zitra se kdyztak prestehujeme. "Sprcha" (kybl teple vody na pozadani), jidlo, postel. Jsme zpet v Indii. Nejak si nemuzu pomoct, ale do te postele se mi opravdu nechce jen tak. A tak po dlouhe dobe zase provetravam spacak :-)
Foto - objizdka
Foto - hranice z Nepalske strany, hranice z Indicke strany

08.05.2009 Dnes mame v planu prozkoumat Darjeeling a zjistit moznosti treku v okoli, popr. v Sikkimu. Darjeeling lezi v kopci a je to bludiste malych ulicek, nastavovanych domku, prkennych obydli tech chudsich. Vsude jezdi a troubi spousta Jeepu, ktere jsou ve zdejsich podminkach nejvhodnejsim dopravnim prostredkem. V prvni chvili je orientace obtiznejsi, i kdyz mame strucnou mapu. Po chvili bloudeni se zaciname orientovat cim dal lepe. Nachazime turisticke informace a ptame se na treky . Veskere nase plany se meni a zacina dalsi dobrodruzstvi. Rozhodli jsme se pro 9 - ti denni trek v Sikkimu. Sikkim je pomerne hlidana oblast. Na trek se v Sikkimu muzete vydat pouze s agenturou a je to spise formou expedice, kdy se nese vsechno vcetne jidla, stanu a veskereho vybaveni. Pujde s nami pruvodce, nosici a zvirata dzo podobna yakum (krizenec yaka a kravy - je pry rychlejsi a vic posloucha). To bude narez! Zitra vyrazime. Jeste mi to asi poradne nedoklapava, ale mam takove to tesici simrani v brichu. Ja nevim, ja jsem asi blazen :-) Zbytek dne jiz travime poklidneji objevovanim Darjeelingu. V male prodejnicce si davame vynikajici caj s vuni muskatu, Darjeeling tea je uzasny, myslime na naseho Frantu ze znojemske cajovny. To on nas vychoval a odkojil na Darjeelingu. Navstevujeme Observatory Hill, budhisticky a hinduisticky posvatny kopec s komplexem chramu a jeskyne. O kus dal trochu jinym smerem z napravo kopce dolu je budhisticka gompa Bhani Batsu Gompa. Jedna z nejkrasnejsich, ktere jsme videli. Uvnitr se nesmi fotit. Pak jeste na internet poslat zpravy domu a na veceri. Volime velmi lidovou jidelnu Islamia restaurant. Na prvni pohled je to dost narez. Je tu uzasny pan, ktereho obsluhovani vylozene nesmirne bavi. Asi sem ani normalne neprijdou turisti, takze je to pro vsechny extra zabavne. Ceny jsou taktez naprosto neuveritelne. Moje jidlo se dvema cajema navic stalo 36 rupek (16 Kc). Celkove nam tady ty ceny v Darjeelingu nedochazi. Vsechno je strasne levne. Nevim, jestli sem jezdi turisti, ale za cely den jsme jich potkali mene nez 10. Po treku se sem jeste urcite vratime. Je tu moc dobre. Mirne klima, ktere nam a caji tak svedci.
Foto - pecena kukurice
Foto - rychlostrujce salatu, pojidac salatu
Foto - holy place cestou v kopci
Foto - automaticka trivodova pracka

09.05.2009 Po devate rano mame sraz s manazerem spolecnosti, ktera pro nas organizuje trek. Limboo prijel az z Yuksomu, odkud budeme vyrazet na trek vyrazi. Tam se dnes musime presunout. Limboo nas doprovazi k jeepu do Jorethangu, kde pak budeme muset presednout na jiny jeep do Yuksomu.Je to docela dlouha cesta, ani ne v kilometrech, ale jsou to serpentiny dolu a nahoru a cesty jsou neuveritelne znicene. Chvilema se modlim, abychom to vubec prezili.  Z Darjeelingu do Jorethangu to trva 2 hodiny. Prejizdime hranici do Sikkimu, kde kontroluji nase povoleni. V Jorethangu si davame obed a cekame na Limbooa. Zabookoval jiz pro nas jeep do Yuksomu a nejakeho kluka zaukoloval, aby nas vysadili primo na miste, kde budeme spat. Cekame, jeep prijizdi a je nalozeny az po strechu plus nabytek na strese. Vypada to na zajimavou jizdu. Zacatek je dost deprimujici. Mame vyjet o pul druhe. Neustale se neco vyklada, preskladava, naklada. Kdyz uz je vse hotovo, vsichni se pohodlne usadi a tak vyjizdime. Je po treti hodine. Jeep popojede nekoli desitek metru a zastavi u dalsiho domu. Po asi pul hodine je jasne, ze protentokrat je cilem do preplneneho jeepu nalozit dve obrovska kluba dratu, ktere kazde ma cca 150 kilo.  Pak uz se jen vracime na misto odkud jsme puvodne vyjeli pro zapomenuty sacek se svacinou a pak uz nechavame Jorethang za sebou. Cilem je do jeepu nalozit co nejvic. A to nejenom veci, ale i lidi, takze obcas po ceste nekoho pribereme. V jednom momente nas jede v desetimistnem jeepu 18. Neuveritelna skladnost, ktere jsme soucasti. Cesta je dlouha. Zastavuje se na ruznych mistech, vykladaji se jednotlive veci, vystupuji lide, nastupuji novi. Uz to vypada, ze jsme skoro na miste. Jeste slozit v male vesnici vsechen nabytek ze strechy. Asi po 4.5 hodinach vystupujeme konecte i my v Yuksomu. Je uz tma. Nevim, proc jsme si oba s Petou mysleli, ze Yuksom je mesto. Par domecku v kopci tvori vesnici, kde zrovna nefunguje elektrika. Kdeze jsou Petovy plany ze si zde skoci k holici, dobije baterku do fotaku, posle mail. Cha cha. Vypada to, ze dobrodruzstvi zacina. Limboo nas vita ve svem dome. V podstate je to novostavba, kde ma casem vzniknout hotel. Jeden pokoj je jiz temer hotovy a my mame tu cest spat tu uplne prvni. Je to tu hotovy luxus. Domaci pro nas pripravuji veceri, mame se kralovsky. Pak uz na ceka jenom postel, to kodrcani v jeepu bylo opravdu vysilujici.

10.05.2009 Po seste vstavame, dostavame snidani, balime si veci. Je to vse trochu odlisne od treku v Nepalu, kde jsme sli sami bez pruvodce a nosicu. Bereme jeden velky batoh, kam davame vsechny veci. Tento batoh ponese dzo. Pak si bereme jeden prirucni, kam chystame vse, co bychom ohli potrebovat na ceste (vodu, obleceni, knizky.....). Nakonec je to vse jinak. Batoh nese nosic a zvirata (2 x dzo) nesou jidlo (napr. pytel brambor, pytel zeli, pytel ryze, zeleninu), stany a dalsi tezke veci. Uplne koukam, kolik zasob jidla bude potreba. Vyrazime kolem pul desate. Dnes by to nemelo byt narocne. Cesta lesem, mirne do kopce, takova pohoda. Cilovym mistem je Sachen (2300 m), kam prichazime nekdy kolem druhe odpoledne. Je zde bouda, kde se pripravuje jidlo. O kus dal se jiz stavi nas stan (ne ten co je na fotce), pocasi dnes moc nepreje, stale poprchava. Vyvaruji nam jako v restauraci a my zaciname chapat, kam se ma vsechno to jidlo co se nese podit. Pravdepodobne do nas. Servis je na podminky opravdu kralovsky az trochu premrsteny. Nasi kluci to ale mysli uprime a jina varianta starani se o nas nepripada v uvahu. Maji radost, ze nam vsechny ctyri chody chutnali. Celkem jsme se v Sachen sesli tri skupiny, ale kazdy vesmes zaleza do sveho stanu a schovava se pred destem. Vecere se pak odehrava v podobnem duchu jako obed. Je to super kempovat uprostred lesa. Jenom zvuk vodopadku, kapky deste bubnujici do stanu, nekde v dali kukacka. Jsem zvedava, jake zvire nas prijde v noci navstivit :-)
Foto - odstrojovani dzo

11.05.2009 V 6.00 rano nam Rinchen prinasi konvicku teple tekutiny, podle barvy caj, podle vune kava. Nakonec podle chuti rozpoznavame velmi velmi slabou rozpustnou kavu. Musime je poprosit, aby nam delali rano caj. Je to hodne zajimave, jak se o nas staraji. Balime veci a spacaky, Rinchen prichazi s mydlem a lavorky teple vody na umyti, kralovska snidane a vyrazime. Dnesnim cilem je tibetska vesnicka Tshoka ve vysce 2900 m. Krajina je krasna, vsude kolem nas chlupate lesy, travnate paloucky. Teren je hodne pohodovy. Nejprve klesame a po moste prechazime reku s pruzracne modrou vodou, pak jiz nas ceka jenom stoupani. V porovnani s trekem do Annapurna Base Campu je toto uplna pohoda. Ve vesnicce Tshoka je vyhrazene misto na kempovani. Stavi se nas i kuchynsky stan, kluci vari obed. Pocasi nam opet moc nepreje. Cely den je zatazeno, ted zacalo i poprchavat. Ale nam je dobre. Zababuseni ve stanuhrajeme karty, cteme si. Odpoledne se jdeme projit do vesnice, navstevujeeme nadherny stary tibetsky chramek. V podvecer se krasne vyjasnuje obloha a nam se ukazuje nadherny pas hor. Zitra budeme zase o kousek bliz.
Foto - nas tym pred namiFoto - posvatne jezero pod chramem
Foto - obed az do stanu (venku prsi)

12.05.2009 V 5.30 caj az do "postele", voda na umyti, snidane. Je docela zima a pocasi moc vlidne nevypada. Vyrazime na cestu a zacina prset. Nic moc, ale co se dal delat. Vybalujeme nase igelitove pytle a slapeme vzhuru a vzhuru do kopce. Priroda kolem je opet nadherna. Dnes jsou to predevsim rododendrony a tzv. dzungli stromy s bilymi kvety a obrovskymi listy. Stoupame vys a s vetsi zimou prechazi dest ve sezeni. Je to nadhera. Uz hodne dlouho jsem nezazila snih, vse se zacina schovavat pod bilou perinu. Kolem jedne odpoledne jsme v cili Dzongri (3950 m). Je tu nekoli boud, kde si kluci rozbaluji svoje kuchyne. Ny dnes budeme spat v "pokoji", uvnitr vetsi boudy . Je nam zima jako svina. Rozbalujeme si spacaky a zjistujeme, ze jsou mokre. Kluci je spatne na Yakovi prikryli. (Yak neni yak, ale dzo. Presto jim vsichni rikaji yak.) Nejhur je na tom Petuv perak. Nechavame jej susit nad ohnem u tibetanu, kteri tu bydli. Tyto perove spacaky jsme si pujcili, ale mame s sebou i svoje, takze se do nich zavrtavame a snazime se zahrat. Pak prichazi obed, energeticka bomba. Je uplne neuveritelne, jak to vse funguje. Jidlo jako zdroj energie. Clovek se naji a teplo se zacne rozlevat po celem tele. Po obede usiname. Kdyz se probudim a vylezu ven, moc si preju, aby alespon na chvlili vylezlo slunicko. Moje prani se plni. Obloha se vyjasnuje a my nasazujeme boty a lezeme na okolni kopce, abychom videli hory, ktere se za kopci skryvaji. Opravdova nadhera. Vracime se zpet do taboriste a se zapadajicim sluncem prichazi opet zima. Venku je kolem nuly. Po vyborne veceri zalezame do spacaku, kazdy mame dva a vubec mi neprijde divne, ze jdu spat ve dvou ponozkach, kalhotach, dvou trickach, bunde, sale a cepici. Od pusy se mi kouri, ale ve spacaccich je teploucko.
Foto - nas dzo a protijdouci konici na snehuFoto - Rinchen s Lenkou
Foto - pes sel s nami az z Tshoky

13.05.2009 Budicek a caj az do postele ve 3.30. Jde se na kopec na vychod slunce. Noc byla hodne studena. Kolem -4 C, vylezam ven a vsude je 5 cm snehu. Je to nadhera, pripadam si jako na polarnim kruhu. Oblekame dalsi bundy a podnikame vystup na vrcholek, odkud je krasny vyhled na hory a take na Kanchenjungu. Slunicko vychazi kolem pul pate, dnes se nam ale nepostestilo. Vse je zahaleno v hustych mracich, jenom jednou skulinkou pronikaji paprsky ranniho slunce. Cekame, jestli se nevyjasni, ale po pul hodine je jasne, ze je to zbytecne. Hory jsme nevideli. Sestupujeme zpatky dolu a tesime se na caj a snidani, ktera nas zahreje. Po jidle opet zalezam do spacaku a okamzite usinam. Jsem hodne unavena, v noci jsem totiz skoro vubec nespala. Peta je na tom stejne. Ve vyssi nadmorske vysce se prvni noc casto probdi, nez si telo zvykne na mene kysliku. Ja jsem se osobne porad probouzela a mela pocit, ze se musim nadechnout. A kdyz uz jsem usla, zdaly se mi hororovite sny jako diteti, ktere ma horecku. Zajimave. Behem dopoledne nas budi pruvodce a jdeme se projit po okoli. Dnes mame totiz aklimatizacni den a nikam dal nepostupujeme. Puvodne jsme chteli jit do Dzongri La Pass, ale pocasi nepreje. Navstevujeme tedy posvatne misto s corteny, domky pasacku yaku a dzo a prchame rychle zptaky do kempu. Vypada to, ze se neco zene z hor. Dnes budeme bydlet ve stanu. Do Dzongri prichazeji dalsi skupiny a maji rezervovanou boudu, my jsme ji meli jen na jednu noc. Vubec bych neverila, ze budu v kvetnu stanovat na snehu. Ale ve stanu je prijemne. Kdyz se clovek zabali do spacaku, je to pohoda. Dostavame obed a pak pospavame, cteme si, hrajeme karty. Popravde receno, dnesek je trosku zdlouhavy. Je to tim skaredym pocasim. Poprchava, snezi, vsude sedo, tma a zima jak na Sibiri. Neda se opravdu ani vylezt. Nasi kluci se o nas ale vytecne staraji. Kolem ctvrte nam prinaseji caj a neco k zakousnuti, mezi sestou a sedmou je cas vecere. Musime se tomu strasne smat. Pripadame si jako Jenicek a Marenka, ktere si Jezibaba dobre vykrmuje chysta si je na lopatu a primo do pece. (V nasem pripade uz ale pec probehla. Mela podobu predlozeneho a predem zaplaceneho uctu za tento trek.) Pred nasim stanem se vzdy ozve: "Excuse me, sir!" A pak uz se dovnitr hrnou talire, misky, pribory, hrnecky, dochucovadla a kastrolky s ruznymi dobrotami. Jidlo je dobre, ale obcas trochu instantni, coz se samozrejme dalo ocekavat, kdyz se jde na 9 dni do hor a vsechno se nese s sebou. Uz ted se tesim na cerstvou zeleninu a ovoce. Po veceri se domlouvame s nasim pruvodcem, ze rano opet zkusime vystup na kopec, ale pouze v pripade, ze bude pekne. Pomalu jdeme spat. V noci se budim a jdu na zachod. Rozepinam venkovni plachtu stanu a musim ji temer zlomit. Vse zmrzlo na kamen. Venku je tak -5 C, ale obloha je krasne jasna, jdou videt hvezdy i mesic. Snad to vydrzi do rana.
Foto - nasi yaci

14.05.2009 "Excuse me, sir." Do stanu vplouva horky caj. Je 3.40, coz se rovna jasna obloha, jde se na vychod slunce. A jeste jedno rovna se: jasna obloha = zima jako v psirne. Dnesni noc se nedala s tou minulou vubec srovnat. Spalo se vyborne. Nase plice privykly ridkemu vzduchu a uz me ani ze spanku nebudili zadni upiri (To je tak, kdyz se cte King ve 4000 metrech :o). Je 4.30, jsme na vrcholku a cekame na slunicko. Vyhledy jsou uzasne, nikde ani mracek. Poprve mavame Kanchenjunze (ta hora v dalce lehce v mracich). Kluci zapaluji svate horske kroviny, delaji pudju. Jsme uplne zmrzli, ale dole na nas ceka teply caj a snidane. Mame obrovske stesti. Mraky dnes zatim neprichazi, slunicko stoupa nad kopce a brzy sviti na nas stan. Vyndavame karimatky a snidame vedle stanu. Vyhrivame se na slunicku jako jesterky. Pripada nam, ze je uzasne teplo. Vsichni jsou hned veselejsi a zivejsi, nalada v kempu se znacne vylepsila. Balime vsechny veci a vyrazime. Cekaji nas maximalne 4 hodiny do dalsiho stanoviste Thangsing (3800 m). Uzasna krajina, himalajske planiny, vyhledy na hory, vchazime do udoli, kudy tece horska cira reka. Lesem sestupujeme az k ni, prechazime most vsem je skvele. Slunicko porad sviti a my dobijime baterky. Od reky nas pak ceka jeste cesta nahoru jehlicnatym lesem, voni to tu nadherne. Nase posadka sla dnes rychleji, a tak nas v Thangsingu vita horky drink. Je tu jedna bouda, kde se bude varit, kolem se rozprostira velka zelena horska louka, kde uz se pasou konici a yaci. Odpocivame a uzivame si posledni slunicko, vsude okolo jsou jiz mraky a je jasne, ze brzy budeme muset zase do stanu. Jeste jsme stihli obed venku, ale to uz do nas zacaly busit kroupy. Zalezame do spacaku a opet pristupujeme na nasi oblibenou hru Jenicek a Marenka. A proc taky ne? Behem 20 minut napadalo asi 5 cm krup, cela krajina se promenila v bilou. V noci je jasno, sviti mesic a hvezdy, mrzne az prasti.
Foto - yak dorazivsi chvili pred nami
Foto - udoli pod nami, vedouci k cili

15.05.2009 Krasna modra obloha, nad nami se tyci stity hor. Snidame pekne venku na slunicku, ktere nam dobiji baterky. Dnes mame pred sebou velmi kratky a jednoduchy usek do Lamuney (4100 m). Cesta vede udolim mezi horskymi masivy, uzasne, clovek si pripada tak malicky. Den v Lamuney travime vesmes ve stanu. Kolem dopoledne zacina foukat silny a ledovy vitr, prichazi mraky a snezi. Pocasi opravdu moc nevychazi. Porad ale doufame, ze zitra rano bude pekne, je to pro nas to nejdulezitejsi rano - vystup do Goecha La Pass (4950 m). Celou noc nemuzeme poradne spat. Obloha je zakabonena a vypada to hodne spatne.
Foto - rano v Thansingu
Foto - pohled zpet do udoli odkud jsme prisli
Foto - ponekud tupy pohled kamarada yaka

16.05.2009 Ve 3.00 dostavame caj a susenky. Pocasi je spatne, mlha, mraky, chvilemi snezi. Ale vyrazime, zkusit se to musi. Nasazujeme celovky a asi po dvou hodinach jsme na prvnim vyhlidkovem miste ve vysce asi 4600 m. Uz ted vime, ze dalsi vystup nema cenu. Pres mraky a mlhu nejde videt temer ani na krok. Velke to zklamani, ale s pocasim se holt neda nic delat. Sestupujeme zpet do kempu a napada nas jeste jeden plan, takova mala nadeje. Domlouvame se s pruvodcem, ze tu zustaneme jeste jednu noc, treba se pocasi umoudri. IBimu se to prvne moc nezamlouva, ale prosazujeme si svou. Vsichni to nakonec s usmevem pochopili a tak zustavame. Zalezame do stanu, venku je zima, fuci vitr, pada snih. Psee Potcha See. Zbytek dne jsme zachumlani ve spacacich, prijimame potravu a cas od casu se chodime divat ven, jestli se pocasi neumoudrilo. Nic. Po veceri se s IBim domlouvame, ze nas vzbudi ve 2 rano a podnikneme vystup do Goecha La, pokud bude dobre pocasi. Pokud ne, vstaneme v 6 a pujde se rovnou dolu do Tshoky, tibetske vesnice. Pro jistotu si jeste natahujeme budik na 2.00, abychom se o pocasi presvedcili na vlastni oci. Budik zvoni, IB neprichazi a my vylezame s obavami ven. Je to spatne. Obloha je zakabonena jeste vic nez vcera. Hnusne, sychravo, mlha, zima. Je nam to strasne moc lito. Ten pocit se neda popsat, pokud ho clovek sam nezazije. Holt ale, musime se s tim smirit, zivot jde dal. I kdyz ted zrovna bez pokoreni sedla Goecha La. Kanchenzunga nas pro tentokrat k sobe nepustila.
Foto - ta mala zluta tecka je nas stan

17.05.2009 Vstavame v 6.00, probouzime se se smutkem. Jeste porad to nevyprchalo. Snazime se ale uklidnit tim, ze nam proste nemuze vsechno vychazet. Nevysel Goecha La trek, vyjde neco jineho. Kluci bali veci, my balime veci a na cestu dostavame obed v pytliku. Posledni pohled na nase taboriste. Vyrazime. Ceka nas dlouha cesta az do Tshoky. Diky tomu, ze jsme se nahore kvuli pocasi zdrzeli o jeden den navic, musime ted sestoupat dolu behem dvou dni. Cesta je prijemne porad z kopce, ale dosti blativa. Nasavame vlhke vune lesa. Posledni noc v tibetske vesnicce, nas team ukoristil misto v boude, takze se nemusi stavet stan. Pridava se tu k nam American Reed z New Yorku. Sel se skupinou, ktera mela v planu 9 dni. On ale mohl jen na 6 dni, takze se od skupiny odtrhl jeste s jednim pruvodcem a v Tshokce se pridal k nam. Nasi kluci nam vari posledni veceri, prekvapenim je dort Happy Trek 2009 se svickou. Pri sfoukavani svicky pronasim prani, aby vsichni, co jdou nahoru, meli pekne pocasi a hodne slunicka. Vsichni se delime o dort, dokonce i kousek pro nase zvirata dzo zbyl :-) Dnesni vecer je takovou oslavou a zaroven loucenim. Kluci zpivaji, tancuji, pak se k nim musime pridat. Je to sranda. Krasny posledni vecer.

18.05.2009 Probouzim se kolem pul seste. Jdu do kadibudky a nemuzu uverit. Je tak nadherne! Obloha azurove modra bez mracku, slunicko svit... Je tu zase ten hrozny smutek. Ach jo, meli jsme fakt pech. Ale zase se radujeme z toho, ze vsichni, co se vcera splhali nahoru, budou mit vytouzenou odmenu. Uz ted rano je nadherne teploucko. Snidame venku a odhazujeme veskere mikiny, tricka a zbytecne svrsky. Poprosime jeste nas tym o spolecne foto a jdeme na posledni sestup. Dnes to bude jeste dalsich 1200 m. Jde se definitivne do tepla. Zastavujeme kousek pred Yuksomem a kluci nam vari u vodypadu posledni obed. Mnam. Jeste hodinku a jsme v dome u manazera Limboo. Prosime o dva kyble horke vody, nejvic ze vseho ted totiz potrebujeme smyt devitidenni spinu. Polivam se teplou vodou, mydlim, drhnu, uvyvam si vlasy. Je to uzasne. Po dlouhe dobe spime v posteli. Hmmm, ta pohoda!
Foto - tibetska vesnicka Tshoka po ranu
Foto - budhisticky monastery v Tshoka a posvatne jezirko 
Foto - modlitebni mlynky

19.05.2009 Loucime se s nasimi pruvodci IBim a Rinchenem, s Limboo a v 6.30 pro nas prijizdi jeep. Odjizdime do Jorethangu. Zde se nam dari nastoupit do jeepu smer Darjeeling a ani nemusime moc dlouho cekat. Po ceste musime zastavit, aby hosi primo na silnici udelali generalku loziska u predniho kola. I pres to jsme po poledni v Darjeelingu. Ubytovavame se, jdeme si na obed a pak prochazkou do Himalajskeho horskeho institutu. Je tu muzeum Mt. Everest zobrazujici vsechny expedice, fotky, obrazky, mapy, plastiky hor, autenticka vystroj do hor z jednotlivych let. Hodne me to bavi. Cestou zpet se zastavujeme v parku, oaze klidu. Veceri a internetem konci nas prvni den opet v civilizaci.
Foto - prvni zena Everestu - japonka (uzasna fotka)
Foto - prodavac koreni

20.05.2009 Vstavame, snidame a cekame na kyble horke vody, abychom se mohli umyt. Netece tady totiz tepla voda a studena je ledova. Vodu jsme si objednali na 7.15. V 7.30 volame na recepci, jestli muzeme mit nasi vodu. Slibuji za 10 minut, ale nic se nedeje ani v 7.40. Chytam docela nerva, protoze jsme si zamluvili internet na 8.15. Pak konecne prinaseji nasi vodu. V rychlosti se umyvame a vyrazime na internet. Zeneme se jako blazni a to v podstate jen proto, abychom zjistili, ze nejde proud, takze zmena planu. Prsi, kupujeme si velky destnik, bude se nam hodit, protoze tu pomalu zacinaji monzuny. Jdeme navstivit firmu na zpracovani caje Happy Valley. Cajove plantaze jsou asi 20 minut od mesta, je to tu nadherne. V cajove oaze travime cele dopoledne. Vracime se zpet do mesta, kde ochutnavame a kupujeme caj v Goodrick cajovne. Potkavame se tu s Cechem Frantem ze Sumavy. Ahoj Franto! Drzime pesti, at ti vse vyjde! Odpoledne se venuji zpracovavani naseho internetoveho povidani. Vecerime spolecne s Frantou v nasi oblibene restauraci Islamia, kde maji nejakym zahadnym zpusobem na jidelnicku hovezi :-) (vynikajici)Foto - o kere je potreba se starat 
Navsteva Company Happy Valley
Foto - zde se caj predsusi
Foto - tady se caj 45 minut roluje (video)
Foto - v susicce se caj susi pri 120 stupnich cca 45 minut (video)
Foto - pripraveno na export
Foto - Company Happy Valley